Výmladkové lesy Podyjí

Výmladkové hospodaření je vůbec nejstarší formou využívání lesa. Člověk už někdy v pravěku vypozoroval, že listnaté stromy po kácení znovu vyženou nové výmladky. Ty vyrůstají hlavně z pařezů, proto se tomuto speciálnímu lesu někdy říká pařezina. Nebo taky nízký les, protože tento les je výrazně menšího vzrůstu než běžné lesy. Strom se tímto opakovaným seřezáváním omlazuje a může žít téměř navěky. Díky výzkumníkům máme doloženo, že některé podyjské stromy jsou takto zmlazovány minimálně 800 let (Vrška et al. 2016).

Výmladkové lesy jsou v české krajině stále poměrně běžné, alespoň v teplých oblastech nižších poloh. Problém ale je, že prakticky nikde neexistují AKTIVNÍ, tedy využívané pařeziny. Přežívají v podobě přestárlých porostů, které se postupně rozpadají, a pařezina zaniká. Výjimkou jsou výmladkové akátiny, kde stále probíhá pravidelné zmlazování a těžba dřeva.

Tak je to i na většině území národního parku Podyjí. Na poměrně velké ploše, asi třetině parku, najdeme přestárlé, opuštěné pařeziny. Nejzachovalejší ukázky jsou v okolí Podmolí (např. při cestě na Šobes nebo cestou k Lipinské lávce), Popic a Hnanic. Na menší porosty nebo jednotlivé trsy kmenů (polykormony) můžete narazit ale prakticky všude. Využívání pařezin v Podyjí upadalo už během 19. století a po II. světové válce zaniklo úplně. Z původní asi 7leté délky obmýtí se končilo na 40 letech. Po válce už probíhala jen snaha o převod pařezin jako nežádoucí formy zdegradovaného lesa na les vysoký. Naštěstí se tento převod znamenající hrozbu pro biodiverzitu podyjských lesů nepovedlo dokonat.

Dřevinou číslo jedna je v Podyjí dub. Většina výmladkových lesů je zde tvořena právě dubem, na živnějších stanovištích habrem nebo i lípou. Zvláštní kouzlo mají křovinaté lesy s hojnou lískou, což je dokonalá dřevina k výmladkovému pěstování, u nás ale téměř zapomenutá. Samostatnou kapitolou jsou akáty, které se v minulosti obnovovaly výmladkově i v Podyjí.

Návrat k pařezinám

V zimě 2015/16 se nám konečně podařilo zahájit projekt obnovy podyjských pařezin. Píšu „konečně“, protože rozjezdu bránila řada úředních i provozních obtíží, které zde nebudu rozpitvávat. Jen uvedu, že nejvíce nám pomohla skutečnost, že se pohybujeme v národním parku a tedy v lese zvláštního určení. V běžných, tj. hospodářských lesích bohužel lesní zákon obnově pařezin nepřeje, což je velká škoda. Výmladkový les může totiž být třeba pro soukromého vlastníka nejen zajímavý z hlediska produkce palivového dříví a dalších materiálních produktů, ale může hrát významnou roli při ochraně lokální biodiverzity.

Proč jsme začali s obnovou výmladkových lesů v Podyjí?

• Biodiverzita: pestrost flóry a fauny byla jedním z hlavních důvodů snahy o obnovu podyjských pařezin. V pařezinách se totiž daří spoustě světlomilných organismů, dnes ve velké míře ohrožených. Začali jsme sice prakticky za 5 minut 12, ne-li ještě později, ale věříme, že zbytkové populace druhů světlého lesa, ať jde o některé rostliny nebo hmyz, se nám podaří do budoucna zachránit. Sledování pasek ukazuje, že prosvětlování skutečně funguje – třeba vzácné brouky nové paseky přitahují nové seče jako magnet. Díky všem angažovaným výzkumníkům za jejich záběr 🙂
• Kulturně-historická hodnota: Není vzrušující představa, že pokračujeme v něčem, co v Podyjí fungovalo po dlouhá staletí, možná i tisíciletí? Byla by škoda znalosti našich předků pohřbít v minulosti, přestože máme zcela jiný motiv než naši předkové a výmladky nepěstujeme kvůli obživě a přežití.
• Estetická hodnota: Když se procházíte lesem plných pasek, světlin a výmladkových houštin, na každém kroku vidíte něco zajímavého, ať jsou to houfy poletujících motýlů nebo bizarní trsy výmladkových kmenů. Pro vnímavého návštěvníka je takový les mnohem pestřejší než běžný hospodářský les. Můžete také srovnat aktivní pařezinu a navazující bezzásahové lesy – jde o dva odlišné světy, které mají oba své místo v národním parku.

Prozatím v Podyjí existují dvě lokality, každá o ploše 25 hektarů, kde každý rok provedeme těžbu lesního porostu. Vytváříme seče různé velikosti a tvaru, obvykle o ploše 0,2-0,5 ha. Lokality nazýváme Hnanická a Popická pařezina. Dosud v každé z nich vzniklo 6 sečí. Nejstarší seče už jsou slušně zmlazené, výmladky dosahují výšky až 5 m a jsou doplněné často ještě vzrostlejšími jedinci z náletu. Výmladky jsou téměř čistě dubové, nálet tvoří břízy, osiky, jívy, třešně, jeřáby, ale v nemalém počtu i borovice. Nechybí ani keře jako růže, hlohy, ptačí zob nebo bez černý.

Není jenom těžba

Kromě vlastního pařezení je v obnovovaných lokalitách spousta další práce. Převádíme jehličnaté porosty do listnatého stavu, kde nám naštěstí pomáhá bohaté zmlazení listnáčů. Ty pak můžeme rovnou použít na výmladkování. V obou lokalitách už několik let pracujeme také na redukci akátu. Kdybychom akát ignorovali, mohl by při otevírání nových sečí nastat problém s jeho šířením. Ukázalo se to hned při první pokusné seči, kde se akát okamžitě objevil. A nebyl sám: doslova odnikud nám na paseky lítá i pajasan. Naštěstí poslední roky používáme vysoce efektivní metody ošetřování invazních dřevin, o kterých se dočtete ve speciálních příspěvcích.

Během přípravy i průběžně probíhalo v obou pařezinách mapování významných prvků. Sledujeme zejména:

• Lokality ochranářsky významných druhů: v lesích stále přežívají zajímavé druhy – na zachovalých světlinách nechybí třeba koniklece, na místech s vápnitou půdou třemdavy nebo oměje. Naopak na stinných stanovištích bývají občas lilie zlatohlavé. Staré duby bývají napadené tesaříkem obrovským.
• Solitérní stromy: Jde o staré stromy – veterány, obvykle duby rostoucí dříve na volné ploše a dnes obklopené mladším porostem.
• Ohniska invazních dřevin: Kromě známých porostů průběžně mapujeme ohniska akátů, jasanů pensylvánských, pajasanů žláznatých nebo mahónie.
• Geologické prvky: Do mapy zaznamenáváme skalky, skalní výchozy, kumulace balvanů, kamenné snosy či zídky a další zajímavosti neživé přírody.
• Kamenné patníky: Typický prvek historické krajiny. V obou lokalitách podyjských pařezin se nacházejí různě staré (některé určitě kolem 200 let!) patníky. Téma starých patníků by si určitě zasloužilo speciální studii.
• Ostatní prvky: Zaznamenáváme např. opuštěné cesty, stezky, úvozy, příkopy a opuštěné studánky.

Už po krátkých pěti letech se na obou lokalitách vytvořila nepřehlédnutelná mozaika různě starých porostů a my jsme si ozkoušeli, o čem výmladkové hospodaření je. Nyní se rýsují další úkoly. Nejspíš se nevyhneme určité péči o výmladky, protože přehoustlé trsy se někdy rozvalují (např. při poslední ledovce). Lze jí také ovlivnit, které dřeviny na pasekách odrostou. Neustále řešíme otázku hustoty ponechávaných výstavků, pracujeme s množstvím mrtvého dřeva, stejně jako s velikostí a tvarem sečí.

Na obou pařezinových lokalitách také probíhá poměrně rozsáhlé sledování rostlin, brouků a půdních bezobratlých díky nasazení výzkumníků z několika výzkumných týmů, Bez jejich systematické práce bychom sami jen těžko získávali cenná data o tom, jak obnova pařezin ovlivňuje biodiverzitu podyjských lesů. Na podrobnosti k obnově výmladkového hospodaření v Podyjí se můžete těšit v dalších příspěvcích. Pro zájemce o více informací odkazuji na níže uvedené literární zdroje.

Literatura

Kopr D. (2017): Vybrané čeledi saproxylických brouků dvou předržených pařezin v NP Podyjí. Bakalářská práce, 41 pp.

Stejskal R. (2012): Výmladkové lesy v NP Podyjí, str. 120-128. In: Machar I. & Drobilová L. (eds): Ochrana přírody a krajiny v České republice, vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení (1. a 2. díl). Univerzita Palackého v Olomouci, 854 pp.

Stejskal R. & Ponikelský J. (2021): Podyjské pařeziny znovu ožívají. Ochrana přírody 2, p. 22-25.

Vrška T. (1998): Historický vývoj lesů na území NP Podyjí a v bližším okolí do roku 1948. Thayensia, 1: 101–124.

Vrška T., Janík D., Pálková M., Adam D. & Trochta J. (2016): Below- and above-ground biomass, structure and patterns in ancient lowland coppices. iForest – Biogeosciences and Forestry 10, p. 23-31.