Stručný přehled dosavadní péče o světlé lesy NP Podyjí
V lesnatém údolí Dyje je dodnes zachován relativně vysoký podíl tzv. světlých lesů. Jde jednak o přirozeně rozvolněné lesy na extrémních stanovištích údolních svahů, hlavní podíl ale mají porosty prosvětlené díky dlouhodobé činnosti člověka (výmladkové hospodaření, pastva dobytka, hrabání steliva a další historické formy využívání lesa).
Vzhledem k tomu, že na světlé lesy je vázána podstatná část biodiverzity Podyjí, je ochraně tohoto specifického biotopu věnována nemalá pozornost. Některá stanoviště – např. Eurosibiřské stepní doubravy – jsou také předmětem ochrany Evropsky významné lokality Podyjí v rámci soustavy Natura 2000.
Letos slaví NP Podyjí výročí 30 let od svého vzniku. To byla mj. příležitost k zamyšlení, jak moc toho děláme pro ochranu obecně mizejícího stanoviště světlých lesů. Pokusil jsem se zrekapitulovat, kolik, kde a jaké zásahy jsme provedli ve prospěch světlých lesů a jejich bioty.
Jde o zásahy různého charakteru s těmito základními cíli:
- udržet stav kvalitních, dobře zachovalých lokalit, nebo
- zlepšit stav zanedbaných lokalit se zhoršeným stavem, nebo
- obnovit stanoviště světlého lesa na místech se správným potenciálem a perspektivou.
Když Správa NP začínala v 90. letech minulého století svoji činnost, většina lesnických aktivit se soustředila na obnovní management – především změnu dřevinné skladby, tedy např. přestavbu jehličnatých nebo akátových monokultur. Teprve někdy po roce 2005 se postupně začala provádět také speciální opatření k podpoře biodiverzity. Obecně lze říci, že zásahů obnovního managementu postupně ubývá, zatímco speciálních zásahů přibývá. Těžištěm pro realizaci speciálních zásahů je tzv. zóna soustředěné péče zahrnující asi 1300 hektarů lesních porostů. Výjimečně lze speciální zásahy (např. ve prospěch zvláště chráněných druhů) realizovat i v zóně přírodní, kde se ale spíše spoléhá na fungování přírodních procesů než na lidskou intervenci.
Přehled typů opatření
- Prosvětlování lesních porostů: Zásahy spočívají v jednorázovém, postupném nebo opakovaném odstraňování dřevin o určité intenzitě. Cílem zásahů může být udržení nebo snížení zápoje dřevin. Prosvětlování, resp. občasné odstranění náletu zarůstajícího lokalitu se nejčastěji dělá na místech s aktuálním výskytem cílových druhů a společenstev, nebo tam, kde očekáváme potenciál k jejich podpoře. Kromě kácení stromů jsou uplatňovány i další techniky – kroužkování, kácení na vysoký pařez, osekávání stromů (pollarding) aj.
- Prosvětlování lesních okrajů: Zásahy jsou totožné s předchozí skupinou zásahů, avšak liší se tím, že jedná o porosty na okrajích lesa, často v sousedství zarůstajících luk nebo stepních lokalit. Prosvětlením okrajové části porostu lze prospět lesní flóře/fauně, ale i louce tím, že ji vrátíme do udržovatelného stavu. Plošně více než 50 % zásahů bylo realizováno právě v okrajových porostech, ať už pro zmíněnou kombinaci s obnovou navazujícího bezlesí nebo i celkově velký potenciál lesních okrajů. Celkově bylo tímto opatřením dotčeno více než 13 000 m lesních okrajů.
- Obnova výmladkových lesů: Speciálním typem prosvětlování lesních porostů je obnova výmladkového lesa. Na dvou modelových lokalitách (Hnanická a Popická pařezina) o celkové ploše 50 hektarů probíhá od roku 2015 projekt obnovy výmladkových lesů na stanovišti kyselých a svěžích doubrav. Každý rok jsou vytvářeny nové seče velikosti 0,25-0,6 ha s ponechanými výstavky. Postupně tak vzniká různověká mozaika zarůstajících pasek a dospělých porostů. Čerstvé paseky jsou důležitým stanovištěm ohrožených saproxylických brouků a obecně vedou k dočasnému zpestření společenstev bezobratlých. Dosud bylo vytvořeno celkem 12 pasek na ploše asi 5 ha. Více o výmladkových lesích Podyjí zde. Z hlediska provozu lze obnovu pařezin v Podyjí hodnotit ve srovnání s ostatními opatřeními jako nejméně problémovou (viz Závěrečné poznámky).
- Obnova lesních světlin: Vybrané enklávy bezlesí jsou v lesních porostech udržovány jako permanentní lesní světliny. Jsou to různé lesní loučky, lesní skládky a další „oka v lese“, kde je často pěkná lesní květena sloužící jako zajímavý biotop motýlů a dalších bezobratlých. Někde taky udržujeme širší okraje lesních cest, než je obvyklé.
- Lesní pastva: Pastva hrála v lesních porostech Podyjí důležitou roli po celá staletí. Podyjí byla v podstatě jedna velká pastvina. Přestože velkoplošná obnova pastvy není při současných možnostech reálná, pastva alespoň vybraných lokalit přináší slibné výsledky při údržbě nebo obnově cílových biotopů. Pravidelná nebo příležitostná pastva ovcí a koní je prováděna na ploše asi 20 hektarů porostů.
- Ostatní zásahy: Nezbytnou součástí managementu světlých lesů je regulace invazních druhů, která se týká všech typů výše uvedených opatření. Nové prosvětlovací zásahy umísťujeme raději co nejdál od akátin, protože jinak hrozí spíše množení akátu než vytvoření světlého lesa. Často se také v podrostu objeví spíše invazní byliny místo typické lesní květeny. Postupně se učíme těmto situacím předcházet nebo je minimalizovat. Když už se zásah nepovede podle představ, musí se člověk s takovou situací buď smířit nebo se pokusit o adekvátní zásah k nápravě.
Shrnutí v číslech
Celkově bylo v letech 2006-2021 realizováno více než 150 speciálních zásahů k podpoře světlých lesů NP Podyjí. Čistá plocha provedených zásahů v podobě aktivního prosvětlování je přibližně velká jako 62 fotbalových hřišť (asi 43 ha), k tomu připočítáme dalších 20 hektarů lesních pastvin. Většina zásahů je soustředěna do východní třetiny Podyjí, zhruba do prostoru mezi Znojmem a vinicí Šobes, směrem k Vranovu nad Dyjí je intenzita zásahů nižší. Poměrně velká aktivita probíhá ale i v okolí Čížova, kde jsou dvě známé lesostepní lokality – Hardeggská stráň a Sloní hřbet.
Téměř tři čtvrtiny zásahů jsou prováděny na plošině, zatímco zbývající část připadá na lokality v údolí Dyje. Nejvíce opatření bylo realizováno v okolí Hnanic a Havraníků, kde je dodnes nejvíce patrný vliv člověka v podobě relativně nedávno opuštěných pastvin a navíc je zde nejvíce „panonských špeků“, tedy teplomilných druhů zasahujících do Podyjí z jihovýchodu.
Pár poznámek na závěr
Někomu může připadat celkový rozsah 43 ha zásahů za 15 let malý. Na území o velikosti 6300 ha (z toho les tvoří asi 90 %) to možná není na první pohled nic moc. Určitě ochranářům nemusím vysvětlovat, kolik stojí práce zásah v terénu promyslet, vyznačit, nachystat všechny papíry, sehnat peníze, vysoutěžit a zadat k realizaci…Ještě zásadnější je, že jakmile se někde rozhodnete sáhnout do lesa, jde o velký závazek do budoucna. Musíte počítat s kapacitou i na případné návazné zásahy nebo dokonce pravidelnou údržbu.
Poslední desetiletí prakticky všude vládne abnormální eutrofizace prostředí. A tak se stane, že vám v suché doubravě rostou na vytvořené světlině netýkavky, vlaštovičníky a ostružina…Mám pocit, že obecně se zrychluje sukcese všech otevřených biotopů. To, co se zdálo, že z nějakého důvodu „drží“, najednou začne podrůstat babykami, habrem, trnkou…O invazních druzích a jejich stále aktuální hrozbě se zmíním ještě mnohokrát. Na každé druhé pasece se nám při prosvětlení lesa objeví pajasan.
Zkrátka management světlých lesů není tak jednoduchý, jak by se někomu mohlo na první pohled zdát. Není to jen radost z motýlů na bohatě rozkvetlém koberci lesník bylinek. Je to i rozčarování z toho, že lokalita vypadá po zásahu hůře než před před ním…Čím dál více hraje roli i naprostý nedostatek pracovních sil. Když už je zásah připraven do posledního detailu, zkrátka neseženete dodavatele. Jak pak kromě kácení stromů realizovat další potřebné aktivity – pastvu, tlumení výmladků, sečení trávy, regulaci invazek, hrabání biomasy apod.?
Abych nekončil černými myšlenkami, uzavřu příspěvek tím, že určitě má management světlých lesů v Podyjí (ale i jinde) smysl. Je to přece jen zcela odlišný biotop od bezzásahových lesů přírodní zóny a obě kategorie se tak vhodně doplňují. Během těch 15 let jsme vyzkoušeli spoustu zásahů na nejrůznějších stanovištích. Už zhruba známe odezvu lesa a tyto poznatky se budou hodit pro další aktivity. Jen je potřeba pokračovat v hledání, zkoušení, objevování…