Lesní okraje a jejich management: Obnova lokality Sprašová stěna
Lesní okraje patří k druhově nejbohatším biotopům. Potkávají se v nich jak druhy lesní, tak druhy z okolních stepí, luk, křovin a dalších bezlesých stanovišť. V Podyjí se snažíme lesním okrajům a dalším ekotonům věnovat zvýšenou pozornost, protože je na ně vázána podstatná část biodiverzity. V tomto článku představím lokalitu Sprašová stěna u Hnanic, jako příklad obnovy a údržby typického lesního okraje teplomilných doubrav.
Když jsem v květnu navštívil tuto lokalitu, potěšila mě přítomnost vlh pestrých. Kroužily přímo nad kolmou hlinitou stěnou a cpaly se hmyzem, kterého byla po oteplení v posledních dnech opravdová hojnost. Konečně! Po těch letech čekání se zdálo, že by zde mohly dokonce zahnízdit. A to se nakonec podařilo: v červenci jsme skutečně zaznamenali krmení mláďat v jedné z nor! Kromě příjemného ornitologického zážitku to byl pro mě i drobný náznak toho, že naše snažení v této lokalitě nebylo zcela marné.
Sprašová stěna je nevelká (plocha asi 2 ha), ale velmi zajímavá lesostepní lokalita na okraji zalesněného kopce nesoucího v mapách jméno Dlouhý vrch. Drobnou těžbou hlíny v minulosti (nebo snad při stavbě železné opony?) zde vznikly kolmé obnažené stěny v hlinitém a zčásti sprašovém substrátu.
Potenciál lokality byl zřejmý každému entomologovi či botanikovy hned při první návštěvě. Bohužel lokalita doslova mizela před očima v náletu dřevin. Sukcese dřevin vedla jednoznačně k poklesu biodiverzity – v důsledku zapojení lesního porostu a přílišného zástinu. V několika etapách jsme se pokusili stav lokality zlepšit a sukcesní pochody stabilizovat. Jak se nám to daří, můžete posoudit sami v následující fotoreportáži.
Charakteristika lokality
Jde o cenný lesní okraj, členitý ekoton, přecházející ze suchých luk přes křovinatou lesostep až do teplomilných doubrav s jalovcem. Hlavním prvkem lokality, který jí dal název, jsou strmé stěny tvořené vápnitými sedimenty (hlíny, písky, spraše). Stěny jsou domovem blanokřídlého hmyzu a potenciálním hnízdištěm vlhy pestré.
Biodiverzita
| Rostliny | Živočichové |
|---|---|
| Centaurea triumfettii subsp. axillaris – chrpa chlumní | Acmaeoderella flavofasciata – krasec |
| Geranium sanguineum – kakost krvavý | Barbitistes serricauda – kobylka pestrá |
| Juniperus communis – jalovec obecný | Calliptamus italicus – saranče vlašská |
| Stipa sp. – kavyl | Ephippiger ephippiger – kobylka révová |
| Eriogaster catax – bourovec trnkový | |
| Lacerta viridis – ještěrka zelená | |
| Merops apiaster – vlha pestrá | |
| Polyommatus bellargus – modrásek jetelový | |
| Sylvia nisoria – pěnice vlašská |
Invazní a expanzivní druhy
- Trnovník akát (Robinia pseudoacacia)
- Šeřík obecný (Syringa vulgaris)
- Vratič obecný (Tanacetum vulgaris)
- Slivoň myrobalán (Prunus cerasifera)
Proměny lokality
Počáteční zásahy – výřez náletu podél strmých stěn
Únor 2010: S několika dobrovolníky jsme se pustili do práce. Poměrně velkoryse jsme vyřezali většinu dřevin podél kolmých stěn a na hraně navazující plošinky.
V první linii šly dolů borovice, osiky, akát, ale i přestárlé keře růží, svídy nebo hlohy. Nechávali jsme vzácnější keře (např. čilimníkovec černající), lísky jsme záměrně zmladili. Hmota se třídila dle využitelnosti a odpadní klest jsme hned pálili.
Stav před zásahem vlevo a totéž místo na snímku vpravo. Po výřezu a likvidaci klestu vypadal okraj lokality o poznání lépe. Rozsah obnažených stěn se výrazně zvětšil a z hustého náletu se vyloupla slušná plocha trávníků. Tento stav ale nevydržel dlouho. Ukázalo se, jaká byla chyba vyřezávat v zimě byť jenom pár středně silných akátů – viz pařízky při bázi stěny vpravo za hromadou borových dvoumetrů.
Už v létě téhož roku se kolem pařezů objevily stovky akátových výmladků. Poučení pro příště – akát se nekácí bez herbicidu a už vůbec ne v zimě. Takový postup vede jen k jeho namnožení.
Poznámka na okraj: Ještě v roce 2021 v tomto místě přežívá pár akátů, které se nepovedlo zlikvidovat. Také se lokálně rozrostlo několik polykormonů šeříku.
Navazující zásahy – plošina a část přilehlého lesa
Získané zkušenosti
- Struktura lesního okraje: Cílem zásahů není kompletní odlesnění lesního okraje, dřeviny jsou jeho přirozenou součástí. Směrem do lesa by mělo dřevin i jejich hustoty přibývat. Důležité jsou nejen stromy, ale i keřové patro. Protože keře občas při zásazích „zlobí“ bujným zmlazováním, jejich výřez dobře zvažme. Stejně tak během návazné péče by měly být v lesním okraji přítomny jak pravidelně udržované, tak klidové plochy s občasnou péčí (zde je ideální prostor pro keře).
- Invazním druhům je třeba věnovat zvýšenou pozornost: Pokud v ekotonu rostou problémové druhy, jako např. běžný akát, pajasan, myrobalán, kustovnice, šeřík apod., ošetřete je vhodnou metodou ještě před ostatními pracemi – ideálně předchozí sezónu. Pokud je jenom vyřežete spolu s ostatními dřevinami, zaděláte si na vážné problémy do budoucna.
- Vhodný postup výřezu dřevin: Počítejte s tím, že téměř všechny listnáče po výřezu obrazí z pařezů, některé i z kořenů. Pokud chcete dřeviny omladit, je to v pořádku, ale pokud bylo záměrem jejich odstranění, musíte buď navázat intenzivní pravidelnou péčí (sečení výmladků + pastva), nebo po výřezu pařízky ošetřit herbicidem. Bude-li lokalita sečena, pracovníci ocení, když v sečené ploše nebudou vysoké pařezy, které komplikují práci a ničí techniku.
- Plánování kapacit na následnou péči: Prosvětlení ekotonu s sebou přináší nejen zmlazení dřevin (jak z pařezů, tak z náletu na prosvětlených místech!), ale i nárůst vysokých travin. Pokud nebudete mít kapacitu na tlumení nárůstu biomasy, je lepší provádět raději mírnější (korekční) zásahy, opakované periodicky po pár letech.
- Volba vhodné techniky: Lesní okraje a ostatní ekotony jsou typicky velmi heterogenní, jemnozrnná společenstva a tomu by měla být uzpůsobena co nejšetrnější technika. My jsme použili velkou techniku – lesnickou vyvážečku – jen k odvozu silné dřevní hmoty, Bohužel i relativně krátkodobé nasazení vedlo k lokální ruderalizaci a zavlečení nežádoucích plevelů. Vhodnější je proto menší mechanizace a ruční technika.