Základy řízeného vypalování

Řízené vypalování je v mnoha státech světa důležitým nástrojem péče o přírodní ekosystémy. Oheň se využívá k obnově amerických prérií, severské tajgy nebo australské buše. Stejně tak se vypaluje ve Středomoří, na Balkáně a v řadě zemí Afriky.  Pro někoho může být překvapivé, že i v našich končinách hrál oheň v přírodě velmi důležitou roli. Podle novějších vědeckých studií ve střední Evropě hořelo poměrně často, ať již jde o přírodní nebo člověkem podmíněné požáry. Po dlouholetém úsilí se v České republice podařilo dosáhnout legalizace řízeného vypalování, alespoň v chráněných územích. Oheň se tak začíná pomalu využívat při péči o vybrané biotopy, druhy nebo společenstva. V tomto článku si popíšeme základy řízeného vypalování, především důvody a cíle, možnosti a limity využití.

Oheň, požár, řízené vypalování?

Oheň: Oheň je součástí planety Země stovky miliónů let. Protože nedokáže fungovat bez paliva a kyslíku, objevil se až v době, kdy planetu kolonizovaly první rostliny a atmosféra byla dostatečně nasycena kyslíkem. Je třeba ho chápat jako osobitý přírodní element, neméně důležitý jako sluneční záření, voda nebo vítr. V průběhu miliónů let oheň formoval přírodní ekosystémy v různých světových biomech. Ovládnutí ohně je považováno za jeden z nejdůležitějších mezníků v evoluci člověka.

Živelný požár: Z veřejných médií máme větší povědomí především o živelných požárech. Může jít o požáry vzniklé náhodou, nedbalostí nebo vandalským úmyslem. Zasahují často rozsáhlé oblasti a pohltí vše, co jim stojí v cestě. I když příroda si i s tímto typem požárů dříve nebo později poradí, někdy mohou vést ke vzniku „bezlesých pustin“. Je pro ně typická velká intenzita hoření a obtížná zvladatelnost. Většinou je není možné příliš kontrolovat, někdy se zkrátka musí počkat, až dohoří. Tyto ničivé požáry nemají nic společného se zde popisovaným řízeným vypalováním.

Řízené vypalování: Znamená záměrné využití ohně za předem určených, kontrolovaných podmínek. Důležité je slovo „řízené“. Znamená, že oheň používáme v takových podmínkách, které umožňují proces vypalování řídit a mít jeho chování pod kontrolou tak, abychom dosáhli stanovených cílů a nezpůsobili nežádoucí škody. Cílem řízeného vypalování je nejčastěji úprava nebo odstranění rostlinné biomasy na vypalované lokalitě, což má celou řadu pozitivních účinků. Většinou se řízené vypalování využívá v ochraně přírody, ale také v lesnictví nebo z důvodu snížení požárních rizik.

Za řízené vyplování v žádném případě nepovažujeme jiné formy záměrného zakládání ohně, jako je vypalování pralesů, pyromanské podpalování středomořské macchie a další žhářské aktivity.

Jak oheň funguje?

Hlavní účinky ohně přehledně shrnuje Sádlo (1994):

1. Oheň spálí většinu odumřelé biomasy – tzv. stařiny. Ta svojí těžko rozložitelnou vrstvou blokuje klíčení mladých rostlin a tím „dusí“ biotop. Oheň odstraní stařinu tak, jak to nedokáže ani důkladné sečení a sebepečlivější ruční vyhrabání nebo jiné techniky péče o travní porosty.
2. Velká část zásoby živin, zejména dusíku, se buď uvolní od atmosféry, odplaví vodou nebo se rozloží v půdě. Část dusíku a minerálních látek se po vypálení stává snadno dostupná pro rostliny. Oheň tedy může přispět ke zlepšení stavu lokalit, které trpí eutrofizací, neboli hromaděním živin.
3. Některé expanzivní druhy jsou ohněm oslabeny, naopak vypálení může posílit konkurenčně slabší druhy. Oheň podporuje klíčení stejně jako vegetativní zmlazování. Na vypálené lokalitě tak můžeme pozorovat často druhy, které se ve starém porostu neměly šanci prosadit. Může jít o druhy žádoucí (divizny, černýše, lnice, vřes, smolnička, štírovník aj.), stejně jako plevelné nebo invazní (turanka kanadská, trnovník akát, ostružiníky, třtina křovištní aj.).

Řízené vypalování a ochrana přírody?

Občasné řízené vypálení, tedy využití ohně v rámci udržovacího managementu, může zajistit vhodný stav lokality na různě dlouhou dobu, dle charakteru stanoviště. Vypálení lze využít také v rámci obnovního managementu degradovaných lokalit před zavedením pravidelného sečení nebo pastvy. Stařinu zde oheň odstraní mnohem efektivněji než sebepečlivější sečení a následné hrabání posečené biomasy. Při pastvě dlouhodobě zanedbaných lokalit spíše dosáhneme jen ušlapání stařiny. Oheň má celou řadu benefitů.
Zde jsou hlavní přínosy ohně a důvody pro jeho zavedení v podobě řízeného vypalování do praxe:

• Zlepšení nebo udržení stavu biotopů: U nás je využití ohně tradičně spojováno zejména se stepními trávníky a vřesovišti. Určitě lze mezi biotopy, kterým oheň prospívá, zařadit také některé typy světlých lesů. Oheň zde přispívá k odstranění stařiny, příp. zpomalení sukcese. K jeho dalším benefitům patří mozaikovité působení. Naopak oheň jen málo zasáhne náletové dřeviny – po menším i větším ožehnutí dřeviny znovu raší z nadzemní části nebo kořenů.
• Podpora biodiverzity: Některé druhy oheň nesnáší, jiné ho tolerují nebo dokonce vyžadují. Čerstvé spáleniště obsazují druhy antrakofilní, neboli milující uhlíky. Sem patří např. některé mechy nebo houby. Opakované vypalování svědčí druhům označovaným za pyrofilní, neboli ohňomilné druhy (např. vřes obecný).
• Oheň jako doplněk pastvy: V zimě či předjaří vypálený porost obrůstá mnohem dříve. Na jaře je spáleniště patrné jako svěží zelený pažit, zatímco okolí ještě šedivě spí. Čerstvá tráva přitahuje spásače, čehož můžeme využít k usměrnění pastvy a efektivního vypasení trávy ještě před rozpukem hlavních bylin.
• Oheň jako doplněk sečení: Sečení je nejběžnějším způsobem péče o nelesní biotopy. Někde je sečení technicky nemožné nebo chybějí kapacity a zdroje. Pokud zde nelze zajistit ani pastvu, oheň může představovat vhodný nástroj občasné, náhradní péče.
• Snížení rizika požáru: Tam, kde se nahromadí příliš mnoho staré a dobře hořlavé biomasy (tráva, jehličí, mrtvé dřevo…), narůstá riziko požáru. Ze světa je známo, že pokud toto palivo odstraníme řízeně, můžeme toto riziko v dané lokalitě významně redukovat.

Kdo může provádět řízené vypalování

Dle zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.) mohou řízené vypalování provádět jen orgány ochrany přírody z důvodu zajištění péče o rostliny, živočichy nebo přírodní stanoviště závislé na občasné přítomnosti ohně. Vypalování mohou správci chráněných území realizovat vždy jen ve spolupráci s hasiči za předem stanovených podmínek a po pečlivé přípravě ploch, aby bylo vypalování bezpečné a došlo k ošetření daného pozemku dle stanoveného cíle. Fyzické ani právnické osoby vypalování při údržbě pozemku používat nemohou.

Závěrečné shrnutí

Oheň je jedním ze základních přírodních elementů a působí na planetě Zemi po milióny let. Řízené vypalování lze zhodnotit jako poměrně specializovaný nástroj péče vhodný pro určité typy stanovišť a lokalit. Oheň přináší celou řadu benefitů (odstranění stařiny, podpora některých druhů rostlin a živočichů apod.), ale je potřeba mít na paměti, že řízené vypalování představuje také činnost s určitými riziky. Jeho použití by mělo předcházet odborné zhodnocení zájmového území a pečlivá příprava, jejíž součástí je zpracování plánu řízeného vypalování. Stejně tak realizace je možná jen školeným personálem, za podpory hasičů a pouze za příznivých povětrnostních podmínek (vlhkost paliva, směr a síla větru aj.).

Naučíme-li se používat oheň jako doplněk k běžně používanému sečení a pastvě, získáme ten správný „ochranářský mix“, který může být klíčem ke zdravé krajině. Další podrobnosti o přípravě a realizaci řízeného vypalování v chráněných územích budou předmětem následujících příspěvků.

Literatura

Hamřík T., Košulič J. (2021): Řízené vypalování jako efektivní ochranářský management pro podporu biodiverzity stepních stanovišť. Ochrana přírody 6, 17-21.

Pešout P. (2016): Řízené vypalování porostů. K vybraným otázkám praktické péče o chráněná území I. Ochrana přírody 5, 12-15.

Pešout P. (2021): Legalizace vypalování porostů v ČR. Ochrana přírody 6, 22-23.

Sádlo J. (1994): Život na spáleništi: antrakofyty a pyrofyty. Vesmír 73: 556.

Sedláková I. & Chytrý M. (1999): Sekundární sukcese vřesovišť v Národním parku Podyjí po vypálení a pokosení: využití pro management. Příroda 14: 51-72.

R. Stejskal, T. Dvořák & L. Reiterová (2025): Stane se řízené vypalování dalším nástrojem ochranářské praxe? První zkušenosti z Národního parku Podyjí. Ekolist.

Stejskal R., Dvořák T., Reiterová L. & Buršík M. (2026): Mýty a fakta o řízeném vypalování v Národním parku Podyjí. Ekolist.