První pozorování jasoně dymnivkového na pastvině exmoorských koní u Havraníků

Koncem května v Podyjí vrcholí aktivita jednoho z nejvzácnějších motýlů české přírody – jasoně dymnivkového. Tento druh vázaný na světlé lesy vymizel z většiny oblastí svého výskytu a dnes přežívá jen na hrstce lokalit. V Národním parku Podyjí se s ním setkáme především na údolních loukách a jejich okolí. Motýli vyhledávají květnaté louky s dostatkem nektaru lučních květin a postupně se přesouvají do světlých lesů, kde kladou vajíčka. Jasoň byl pozorován na okraji pastviny exmoorských koní u Havraníků v místech prosvětleného smíšeného lesa.

Při průjezdu po lesní cestě kolem pastviny exmoorských koní u Havraníků mě upoutal větší bílý motýl. Pohyboval se plachtěním a třepotavým letem. Rychle jsem vystoupil z auta a moje domněnka se potvrdila. Nevěřil jsem svým očím, ale skutečně se jednalo o jasoně dymnivkového. Motýl poletoval okrajem pastviny v místech prosvětlené akátiny. Chvíli jsem motýla pozoroval a navštívil ještě pár příhodných míst podél lesního okraje. Další pátrání už bylo ale bezvýsledné. Mezi několika bělásky, hnědásky a okáči rosičkovými už žádný další jasoň.

Místo pozorování má charakter prosvětleného lesního porostu, kde už několik let probíhá pastva koní. V posledních letech zde byly odstraněny odumřelé porosty borovic a postupně také převádíme akátiny na otevřený typ stanoviště s roztroušenými stromy. Lesní porost na pastvině má výměru asi 10 ha a postupně přechází do otevřených stanovišť suchých trávníků, křovin a vřesovišť. Přes cestu navazuje lesní komplex samotného údolí řeky Dyje. Jasoň na pastvinu zavítal nejspíš koridorem podél lesní cesty vedoucí do údolí.

Čím bylo pozorování výjimečné? Jasoni se většinou vyskytují na dně údolí Dyje. Havranická pastvina se nachází na plošině nad údolím, přibližně kilometr od známých lokalit pod Šobesem. Občas se setkáme s ojedinělými zálety poměrně daleko od domovských okrsků. Mohl to být případ i jasoně na pastvině u Havraníků. Časem možná z těchto ojedinělých výpadů vznikne nová kolonie, a tím se celá populace posílí.
O to se snažíme řadu let cíleným mangementem vybraných lesních porostů.

Pastvina exmoorských koní u Havraníků je příkladem lokality, kde se les mění doslova před očima a začíná být atraktivnější pro druhy, které zde dříve chyběly. I když stále nás čeká hodně práce, některé partie pastevního lesa už dnes vypadají velmi dobře. Především díky pastvě, ale i cílenému prosvětlování a převodu akátových porostů. Přestože práce na zlepšení stavu některých biotopů (např. ostružinových houštin v akátových monokulturách) není jednoduchá, nálezy nových druhů v pastvině jsou velkou motivací pro další ochranářské snažení.