O čem bude Ochranářská příručka?

Během práce v úžasné přírodě Národního Podyjí jsme při péči o biotopy vyzkoušeli leccos. Učili jsme se jak sekat louky, experimentovali jsme s pastvou a divili se, co dokáže pokácený akát…Něco fungovalo, jinde jsme tápali nebo i tvrdě narazili. Říkal jsem si, že by bylo super naše snažení alespoň částečně zdokumentovat a ukázat na vybraných příkladech, jak to děláme v Podyjí. Postupem času ve mně uzrála myšlenka podělit se o získané zkušenosti s ostatními.

Ochranářskou příručku bych charakterizoval jako soubor zápisků, metodických postupů, terénních manuálů a poznámek, které se budou točit kolem mých oblíbených témat uvedených níže. Doufám, že budou příspěvky zajímavé i díky doprovodné fotodokumentaci.

Invazní rostliny: Obsáhlá, často podceňovaná problematika, bez jejíhož zvládnutí se moderní ochrana přírody neobejde. Boj s invazemi bývá pro někoho nepříjemná nutnost, ale věřte mi, že při správném pojetí to může být i zábava 🙂 Zvláště když Podyjí patří k územím s největším počtem druhů invazních rostlin u nás.

Pastva exmoorských poníků: Od roku 2018 paseme v Podyjí dvě skupinky starého plemene koní z Anglie, jedna běhá po bývalé Mašovické střelnici, druhá udržuje nemalou část Havranického vřesoviště. Koně nás neustále překvapují (a jak!) a sám jsem zvědavý, kam nás přirozená pastva při obnově podyjských biotopů posune.

Světlé lesy: Obnova téměř zaniklého biotopu světlých lesů, historicky pokrývajících většinu území dnešního parku, je asi největší výzvou, na kterou se moc těším! Najdete zde vše co se týká výmladkových lesů (pařezin), lesních pastvin nebo péče o stromové veterány.

„Podyjské blogování“ bych postupně rád zaplnil nejen odbornými, ale také mírně odlehčenými a možná i místy kontroverzními příspěvky. Rád bych chtěl tak trošku zaplnit mezeru na poli informačních zdrojů ochranářské problematiky.

Kolikrát jsem pátral po informacích k určitému praktickému problému a v českých vodách jsem neuspěl. Všude jen samé obecné, příliš stručné nebo na různých stránkách tisíckrát opakované informace bez praktické využitelnosti! Odpovědi jsem nacházel spíše v cizojazyčné literatuře nebo díky kontaktům s kolegy ze zahraničí. A i poté se často ukázalo, že NENÍ NAD TO SI VĚCI VYZKOUŠET SÁM!

Doufám, že k Ochranářské příručce občas sáhnou nejen pracovníci ochrany přírody, krajinní ekologové a další kolegové z oboru, ale najdou si k ní cestu i farmáři, zahradníci a další zájemci o údržbu krajiny.