Příchod jara na pastvině exmoorských koní u Havraníků

Brzy zjara může pastvina exmoorských koní u Havraníků působit pustě. Většina plochy pastviny je po zimě vypasená, jen tu a tam kolem trnitých keřů zbývá trocha staré trávy. Na frekventovaných místech přibylo hlinitých pěšinek a dalších holých míst. Zdálo by se, že kromě skupinky koní je pastvina téměř bez života. Při procházkách kolem pastviny se ale můžeme přesvědčit o opaku.

Koniklec a další poslové jara

Už od konce února se ozývá melancholický zpěv skřivanů lesních (Lulula arborea). Tu a tam se ukáže první ještěrka zelená (Lacerta viridis) nebo nedočkavý slepýš křehký (Anguis fragilis). V plném proudu jsou také zaječí námluvy. U stezky vedoucí lesní částí pastviny nás může překvapit sluka lesní (Scolopax rusticola). Na hnízdiště se už také vrátili holubi hřivnáči (Columba palumbus).

Díky stále silnějším slunečním paprskům přitáhnou naši pozornost první jarní květy. Nezastavitelný příchod jara na Havranickém vřesovišti ohlašuje jedovatá stepní rostlina, typická pro kyselé skalní výchozy okraje Českého masívu – koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). Na koňské pastvině mají koniklece zdánlivě těžký život. Musí odolat sešlapu kopyt koní, kteří si dokonce s měkoučkými květy konikleců rádi pohrávají. Nebojí se ani ochutnat, o čemž svědčí ukousnuté květy. Rostliny konikleců zde nejsou sice tak vrostlé jako mimo pastvinu, zato však díky různorodé koňské pastvě nacházejí bezpočet vhodných plošek umožňujících reprodukci i další šíření. Najdeme je prakticky po celé pastvině, a to i tam, kde donedávna chyběly kvůli hustému porostu trav.

Letošek Český svaz ochránců přírody vyhlásil Rokem konikleců. Cílem akce chtěl upozornit na tento mizející klenot naší flóry a třeba i získat zájemce o aktivní pomoc tomuto druhu. Stále existují drobné lokality, kde roste koniklec nebo jiné cenné druhy zasluhující péči v podobě sečení, výřezu dřevin nebo pastvy.

Koncem března jsou koniklece na vrcholu kvetení, některé už pomalu odkvétají. Začínají je provázet další druhy rostlin. Nejnápadnější jsou porosty mochen jarních (Potentilla verna agg.). Mezi jejich žlutými květy snadno zaniknou úbory drobných červenoplodých pampelišek (Taraxacum sect. Erythrosperma). Z dřevin zatím kvetou jen slivoně myrobalány (Prunus cerasifera), rostoucí roztroušeně po celé pastvině, brzy je budou následovat také trnky (Prunus spinosa).

Jarní práce v pastvině

Koně jsou v napjatém očekávání příchodu pravého jara stále v pohybu. Nelesní pastviny jsou zatím téměř holé, a tak se chodí „dopást“ do akátin, kde je téměř vždy dostatek šťavnaté trávy. S chutí objevují nová místa, která v pastvině postupně čistíme od neprostupné vegetace trnitých ostružin, nebo čerstvé paseky po vytěžených akátech.

Právě v akátinách je nejvíce práce. Jak bylo popsáno v samostatném příspěvku o managementu akátu, této invazní dřevině věnujeme velkou pozornost. Většina akátin nacházejících se na pastvině byly již ošetřena injektáží a každý rok postupně odtěžíme část mrtvých stromů. Po těžbě nastává poměrně náročný úklid dřevní hmoty, včetně klestu, aby nedošlo k nežádoucí eutrofizaci. Klest se vyváží mimo pastvinu, na vhodných místech se dá uložit k zetlení, drobné větvičky nezbývá než spálit.

Na místech po akátu nebo vysečeném ostružiní jsou koně velkým pomocníkem. Díky spásání a sešlapu se daří tato opravdu nehostinná místa dostat do mnohem lepšího stavu, i když převod na květnatý trávník potrvá ještě řadu dlouhých let.

Letos zahajujeme šestý rok pastvy exmoorských koní v Podyjí. Jako každý rok se těšíme, co nového nám jaro na pastvině přinese.