Úspěšný management trnovníku akátu na pastvině exmoorských koní u Havraníků

Po pěti letech pastvy se nabízí vhodná příležitost k prvnímu zhodnocení proměn pastviny exmoorských koní u Havraníků. Jednou z nejnápadnějších změn je radikální snížení plochy akátin, které byly z rozsáhlých porostů zredukovány na nepatrné zbytky. Tento příspěvek přináší stručný přehled celkového postupu, používaných metod a dosažených výsledků v rámci managementu trnovníku akátu na pastvině u Havraníků.

Pastvina exmoorských koní u Havraníků vznikla v roce 2018 na východním okraji Havranického vřesoviště. Pastvina je zajímavou ukázkou několik typů biotopů udržovaných kombinací různých typů ochranářských zásahů. Lokalita má podobu acidofilních suchých trávníků a vřesovišť, ale zahrnuje i poměrně velkou plochu lesa, včetně porostů akátin. Základem péče je koňská pastva, doplňovaná výřezem náletových dřevin, prosvětlováním lesa a regulací invazních druhů.

Pastvu koní jsme na této části Havranického vřesoviště nazvané Staré vinice zavedli na ploše asi 35 hektarů díky projektu společností BELECO a Česká krajina Military Life for Nature. Cílem zavedení pastvy velkých kopytníků bylo zlepšení stavu biotopů, které trpěly hromaděním stařiny, zarůstáním i šířením invazních druhů. Koně jsou prozatím nejlepším nástrojem péče o tuto druhově bohatou lokalitu. Během krátké doby vytvořili neuvěřitelně heterogenní mozaiku široké škály pastevních mikrobiotopů. Jediné, s čím si koně nedokážou poradit, je výskyt invazních a expanzivních dřevin.

Historický výskyt akátu

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je na havranické pastvině nejvýznamnějším invazním druhem dřeviny, společně se slivoní myrobalánem (Prunus cerasifera). Podíváme-li se na staré letecké snímky, je vidět že pastvina byla postupně zalesňována a zčásti přirozeně zarostla. Akátiny zde byly založeny uměle, pravděpodobně až po válce, protože na snímcích z 30. let ještě chybí. Na snímcích z 50. let jsou poměrně dobře patrné dvě založené akátové plantáže – menší na jihu pastviny o ploše 0,75 ha a větší na severu pastviny o ploše asi 1,2 ha. Střední partie lesních porostů byly zalesněny domácími druhy dřevin – pruh nejstarších dubů lze pozorovat už na snímcích z 30. let, ale akát do nich v různé míře invadoval.

Plocha akátu v pastvině v průběhu desetiletí postupně narůstala, patrně vegetativním šířením výmladků kvůli těžbě akátového dřeva. Jednalo se především o lesy obce Havraníky, v menší míře také státní lesy. Po vzniku Národního parku Podyjí probíhaly snahy o redukci akátu, alespoň na cenných nelesních biotopech a v lesních okrajích, což ale často vedlo spíše jen ke zmlazení akátu.

Výchozí situace

O rozsahu ohnisek akátu v recentní době se můžeme dobře přesvědčit na leteckém snímku z roku 2014, kde byly akáty zachyceny v kvetoucím stavu. Na začátku projektu pastvy exmoorských koní v roce 2018 pokrýval akát asi 6 ha plochy pastviny, přičemž celková plocha pastviny je asi 35 ha. Šlo o dva větší souvislé porosty na severu a jihu komplexu lesa o ploše 2,38 a 2,33 ha. K tomu je potřeba připočíst asi 60 ohnisek roztroušených po celé pastvině. Šlo o jednotlivých stromy nebo různě velké skupiny mladších i dospělých stromů nebo výmladkových polykormonů.

Metody a postup prací

V období od vzniku NP Podyjí do roku 2018 byly akáty v lesních porostech odstraňovány těžbou stromů s nátěrem pařezů po pokácení a následným postřikem výmladků. Na nelesních biotopech byl akát likvidován jen mechanicky (výřez + sečení výmladků, kroužkování, vykopávání, olamování výmladků aj.) a pastvou ovcí. Bohužel oba přístupy nebyly příliš úspěšné a na mnoha místech vedly spíše ke zmlazení akátu a rozšíření výmladků po ploše.

Základem pro další práci se stalo intenzivní mapování akátu v zájmovém území v letech 2018 a 2019. Právě mapování odhalilo skutečný rozsah výskytu akátu v pastvině. Kritickým zhodnocením jsme si museli přiznat, že velký podíl malých i větších ohnisek vznikl neodbornými zásahy v minulosti. Především šlo o prostým výřez, bez použití herbicidu.

Od roku 2019 jsme v pastvině začali poprvé testovat metody cílené aplikace – tedy injektáž navrtáváním kmene a metodu částečného loupání kůry. Jejich provedení a potřebnou techniku jsme „odkoukali“ od kolegů ochranářů z Maďarska. Od následující sezóny jsme používali výlučně tyto vysoce účinné metody. A konečně začaly akáty z pastviny mizet, aniž by se množily nepříjemnými výmladky jako dříve.
Přednostně jsme se zaměřili na izolované jedince akátu a menší skupiny roztroušené po nelesních biotopech. Teprve po ošetření většiny roztroušených ohnisek jsme začali ošetřovat i plošně rozsáhlejší skupiny akátů, včetně souvislých lesních porostů.

Dosažené výsledky

Po čtyřech letech systematického ošetřování akátu metodami cílené aplikace, především injektáží navrtáváním, jsme dosáhli výrazné redukce akátu. Z původní plochy asi 6 hektarů akátu bylo ošetřeno téměř 90 % plochy všech ohnisek. Většina akátů odumřelých po injektáži je prozatím ponechána nastojato, přibližně 1 ha porostů byl již odtěžen ve formě suchého dřeva. Některá ohniska menšího rozsahu se ponechají na místě k přirozenému rozpadu.

Z pohledu ochranáře je na moderních metodách cílené aplikace skvělé to, že při nich nevznikají nepříjemné akátové výmladky. Navrtané stromy prostě odumřou a je klid. Zmlazení se buď neobjeví vůbec, nebo v nepatrné míře. Na holých místech sice snadno klíčí koberce akátových semenáčků, ale jejich ujímavost je prakticky nulová. Tím se celkový postup managementu akátu výrazně zjednodušuje oproti „klasickým“ metodám (kácení bez chemie, kroužkování, sečení…), které mají často zcela kontraproduktivní efekt.

V pastvině zbývá ošetřit několik posledních ohnisek. Příkladem je jedna plocha s velmi hustými akátovými výmladky jako pozůstatek snahy o likvidaci akátu vysečením. Zde probíhá mechanická redukce počtu jedinců („probírka“) s tím, že porost bude navrtán, až to hustota a vzrůst stromů dovolí. Prozatím taky nebyly ošetřovány porosty s neprostupným podrostem ostružin.

Závěrem

Ukázalo se, že při soustavné práci a především s použitím správných metod nemusí být regulace obtížného invazního druhu, jako je akát, problém. Zatímco při aplikaci mechanických metod (sečení výmladků, kroužkování, vykopávání) docházelo k opakovanému zmlazování akátu, použitím metod cílené aplikace herbicidu (injektáž, částečné loupání) jsme dosáhli téměř 100% účinnosti.

Zdá se, že během jednoho/dvou let se podaří všechny akáty v ohradě exmoorských koní kompletně ošetřit. Odumřelé akáty pak postupně odstraníme se snahou o obnovu biotopů na jejich stanovištích. Na vřesovištích a suchých trávnících se obnova daří poměrně rychle, především díky pastvě. V souvislých akátinách je situace složitější. Půda je plná dusíku a podrost ovládá hustý porost třtiny, ostružiníků a dalších problematických druhů. Pastva koní, kteří třtinu s oblibou spásají, k obnově určitě výrazně pomáhá a na některých místech je to už dobře vidět.

Každopádně díky tomu, že nemusíme bojovat s akátovými výmladky, získáváme čas a prostor pro další činnosti. V nejbližších letech bude výzvou snaha o urychlení obnovy stanovišť v bývalých „sterilních“ akátinách. Využijeme k tomu travino-bylinné směsí, strojové odstraněním humusové vrstvy či dalšími obnovní techniky.