Trnovník akát (Robinia pseudoacacia)

Sdílení příspěvku

Invazní status: Dle katalogu Pyška et al. (2012) klasifikován jako invazní druh.

Oblast původu: Původní ve střední a východní části Severní Ameriky (Apalačské pohoří, plošina Ozar, celkově od střední Pensylvánie po Alabamu a Georgii). Pěstovaný a zdomácnělý v mírném až subtropickém pásmu celého světa. Do Evropy přivezen v r. 1601 (Francie).

trnovník akát, starý strom v parku
Akát je v městských parcích oblíbenou dřevinou pro svoji odolnost i vysokou estetickou hodnotu.
trnovník akát, borka starého stromu
Akát už zdálky poznáme podle typicky rozpraskané borky s hlubokými prasklinami.

Rozšíření v ČR: Trnovník akát je nejrozšířenější introdukovanou dřevinu u nás rostoucí na ploše asi 14 000 ha. Zastoupení akátu v českých lesích je asi 0,52 %. První údaje z Čech jsou z r. 1710. Nejprve pěstován pro okrasné účely, od 2. pol. 18. století byly zakládány lesní porosty na bývalých pastvinách a jiných neúrodných stanovištích. Kromě okrasných účelů v intravilánech obcí se pěstuje jako žádané palivové dříví i materiál k výrobě kůlů a dalších dřevěných výrobků s mimořádnou trvanlivostí. Některé porosty jsou pěstovány pro medonosné účely. Silně se rozšířil podél železničních tratí, pod elektrovody i podél vodních toků.

Základní popis: Opadavý, až 30 m vysoký strom. Dožívá se 80-90 let, vzácně i více. Kmen rovný i netvárný, s hluboce brázditou borkou, dosahuje průměru obvykle 20-50 cm, výjimečně až 80 cm. Časté jsou vícekmenné stromy. Koruna je spíše řídká, nepravidelná, s nahloučenými větvemi. Kořen rozvětvený, méně často krátce kůlovitý, kořenové výběžky četné, mělce podpovrchové, dlouhé až 50 m. Listy složené, lichozpeřené, se 4-10 páry lístků, dlouze řapíkaté, až 30 cm dlouhé, na větvích rostou střídavě. Při bázi listů vyrůstá dvojice trnů (jde o ztrnovatělé palisty). Květy bílé, silně vonné (po medu a vanilce), uspořádané v řídkých, převislých hroznech. Plodem jsou lusky se 2-16 semeny. Kromě květů je celá rostlina mírně jedovatá.

trnovník akát, květy
Od konce května začínají akáty kvést bohatými hroznovitými květenstvími. Včelaři nedají na akát dopustit.
trnovník akát, trny
Při bázi listů vyrůstá dvojice dlouhých úzkých trnů, které „zdobí“ také kmínek mladších jedinců.

Možná záměna: U nás prakticky nezaměnitelný druh. Laik může akát podle listů zaměnit snad jen za jerlín japonský (Sophora japonica), který má výrazně zelené větve a nemá trny, nebo dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), jehož listy jsou (zpravidla) sudozpeřené a má zcela odlišné trny.

Porovnání s podobnými druhy

trnovník akát, olistěná větev
Trnovník akát
dřezovec trojtrnný, olistěná větev
Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos)
jerlín japonský,, olistěná větev
Jerlín japonský (Sophora japonica)

Ekologické nároky, fenologie: Jde o teplomilnou dřevinou chybějící v oblastech s chladným klimatem a výskytem pozdních mrazíků. Nevadí mu však tuhé zimy, ani dlouhé období sucha. Stanovištně není nijak náročný, ale nesnáší těžké a přemokřené půdy. Je výrazně světlomilný, nesnese dlouhodobý zástin. Nevyhýbá se živinami chudým stanovištím, snadno obsazuje narušovaná místa. Nedokáže růst na intenzivně obhospodařovaných pozemcích (např. orná půda, intenzivně sečené louky), naopak mu vyhovují opuštěné a zanedbané, nebo nepravidelně využívané plochy (brownfieldy, opuštěné zahrady, vinice aj.). Jeho semena potřebují ke klíčení skarifikaci – je nutné, aby semeno prasklo nebo se jinak narušilo např. abrazí, působením tepelných či chemických změn. Důležitou podmínkou je také holá minerální půda a dostatek světla. Akát kvete asi měsíc po olistění v květnu a červnu a je opylen hmyzem. Plody – lusky – dozrávají na podzim a mohou setrvávat na rostlině i přes zimu.

trnovník akát, mladý jedinec s plody
Akáty vynikají vysokou plodností. Jeden strom může ročně vyprodukovat tisíce semen uložených v luscích.
trnovník akát, plod (lusk)
Lusky na stromech setrvávají často až do příští sezóny a jsou rozšiřovány větrem a vodou.

Situace v Podyjí: Nejrozšířenější invazní dřevina Podyjí. Vyskytuje se od Vranova po Znojmo, nejpočetněji však ve východní třetině území (zhruba od Šobesu po Znojmo). Celková plocha akátových ohnisek na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma je podle terénního mapování a analýzou leteckých snímků odhadována na 180 hektarů (z toho asi 13-15 ha v ochranném pásmu). Stále jsou přítomny plošně rozsáhlé porosty – největší souvislé ohnisko leží na okraji Kraví hory u Konic (20 ha), vůbec nejvíce akátových porostů ale najdeme u Havraníků na lokalitě Pastviska (celkem 59 ha).

Akátové porosty vážou vzdušný dusík a tím způsobují „přehnojení“ stanoviště. V důsledku toho mají silně ochuzené druhové složení podrostu. Převod akátin na cennější společenstva je mimořádně náročný. Převádíme je tedy jen pozvolna (např. na přírodě blízké lesy, nebo je vracíme do podoby pastvin) a soustředíme se zejména na zabránění dalšího rozšiřování – v Podyjí najdeme stovky malých ohnisek čítajících jednotlivé stromy nebo rozrůstající se skupinky. Z nich největší riziko představuje invaze do teplomilných doubrav (např. v okolí Králova stolce, na Hradišťských terasách, na Papírenských skalách apod.), kde k dalšímu šíření akátu přispívá srnčí zvěř – mladé akáty jsou totiž oblíbeným materiálem pro vytloukání srnčích parůžků.

Lokálně ohrožuje akát i vřesovištní a stepní lokality – na některých z nich vznikla neodbornými zásahy obtížně regulovatelná ohniska. Věčným problémem je množení akátu poblíž obcí, kde je akát běžnou dřevinou, na mezích, v zahradách, ve vinicích apod. Při užívání pozemků dochází ke kácení akátů v zimě, což vede k plevelnému rozšiřování do okolí bez většího zájmu vlastníků pozemků.

Mapa rozšíření trnovníku akátu v NP Podyjí
Rozšíření trnovníku akátu v národním parku Podyjí

Metody regulace: Odstranění akátu pouhým kácením je neúčinné, protože strom bohatě zmlazuje na pařezu, stejně jako z kořenů. Po kácení je nutné pařezy ošetřit nátěrem/postřikem herbicidu a totéž provést s výmladky v následujících několika letech. Dlouhá léta praktikovanou metodu vysokých pařezů jsme přestali využívat pro omezenou účinnost a náročnost na čas i zdroje. Zásadní nevýhodou této metody možnost nasazení jen na specifických stanovištích – nejlépe v zástinu lesa, kde pařezy postupně zajdou nedostatkem světla. Na otevřených stanovištích je úsilí téměř bezvýsledné. Kroužkování dle údajů z jiných území může fungovat, u nás fungovalo na některých lokalitách – např. v břehových porostech podél Dyje.

V posledních letech prioritně využíváme metody cílené aplikace herbicidu přímo do kmene stromů (injektáže) – navrtáním nebo po částečném stržení kůry. Stromy postupně odumřou na stojato a buď se nechají rozpadnout, nebo se vytěží v mrtvém stavu. Tím se lze vyhnout tvorbě nepříjemných výmladků. A nejen to – nedoceněným kouzlem této metody je, že zatímco stromy odumírají, podrost v mrtvém akátovém lese se může postupně vyvinout žádoucím směrem, ať již jde o nálet domácích listnáčů nebo pozvolnou regeneraci bylinného patra (zejména při možné pastvě).

trnovník akát, mladý jedinec
Mladý jedinec semenného původu s jednoduchým kmenem, který nebyl ještě vyřezán
výmladky po pokácení mladého stromu
Výmladky vzniklé po pokácení akátu o tloušťce asi 10 cm. V trsu lze napočítat přibližně 30 výmladků. Po jejich opakovaném výřezu se trs zahušťuje a rozrůstá dalšími kořenovými výmladky.

Literatura:

Jurek V. (2014): Můj přítel akát. Veronica 2, 10-12.

Kuneš I., Baláš M., Gallo J., Šulitka M. & Suraweera Ch. (2019): Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a jeho role ve středoevropském a českém prostoru: review. Zprávy lesnického výzkumu, 64, 181-190.

Kuneš I. & Baláš M. (2020): Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) – jeho množení, pěstování a likvidace: review. Zprávy lesnického výzkumu, 65, 11-19.

Kuneš I., Baláš M.& Podrázský V. (2020): S trnovníkem akátem je potřeba umět bezpečně zacházet. Lesnická práce 12, 19-21.

Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion pattern. Preslia 84: 155-255.

Sádlo J., Vítková M., Pergl J. & Pyšek J. (2017): Towards site-specific management of invasive alien trees based on the assessment of their impacts: the case of Robinia pseudoacacia. NeoBiota 35: 1-34.

Stejskal R. (2020): Metody cílené aplikace aneb staronový nástroj regulace invazních dřevin. Ochrana přírody 5: 15-19.

Vítková M. (2011): Péče o akátové porosty. Ochrana přírody 6, 7-12.

Vítková M. (2014): Management akátových porostů. Životné prostredie 48. 81-87.

Vítková M., Müllerová J., Sádlo J., Pergl J. & Pyšek P. (2017): Black locust (Robinia pseudoacacia) beloved and despised: a story of an invasive tree. Forest Ecology and Management 384: 287–302

Vítková M. & Sádlo J. (2018): Akát jako příklad uplatnění diferencovaného managementu. Živa 5, 238-241.


Sdílení příspěvku