Slivoň myrobalán (Prunus cerasifera)
Invazní status: Slivoň myrobalán (Prunus cerasifera) je dle katalogu Pyška et al. (2012) v České republice zařazena mezi invazní druhy ze skupiny archeofytů. V předchozí verzi seznamu (Pyšek et al. 2002) byl myrobalán považován jen za zdomácnělý druh. Podle Černého a šedého seznamu invazních druhů (Pergl et al. 2016) patří mezi lokálně rozšířené druhy se silným environmentálním a omezeným socio-ekonomickým dopadem (kategorie BL2).
Oblast původu: Původní areál zahrnuje oblast od Balkánského poloostrovu přes Malou Asii, Kavkaz až po Střední Asii.
Rozšíření v ČR: U nás se pěstuje v parcích a sadech, často v kultivarech s červenými listy či květy. Dříve se velmi často používal jako podnož pro kultivary některých dalších druhů slivoní. Jde o běžný druh české krajiny, ať již jako pozůstatek starých výsadeb nebo jako zplanělý (a šířící se) druh teplých oblastí celého státu, tvořící běžnou součást křovin.
Základní popis: Jedná se o keř nebo menší strom do 10 m výšky s téměř hladkou, tmavohnědou borkou. Letorosty jsou lysé, zelené, později červenohnědé. Listy 3-7 cm dlouhé, asi 3 cm široké, lysé, na rubu chlupaté až olysalé (chlupy především při střední žilce). Někdy mohou být listy purpurově zbarvené. Květy většinou jednotlivé nebo v párech, květní stopky lysé. Plodem kulovitá, vejcovitá až elipsoidní peckovice žluté až modrofialové barvy. Pecka světle hnědá, slabě drsná až hladká.
Ekologické nároky, fenologie: Na jaře kvete jako jedna z prvních dřevin již v březnu, ještě před rašením listů. Na stanoviště nemá zvláštní nároky a roste na široké škále převážně nelesních stanovišť, méně v lese. Nevyhýbá se ani antropogenním půdám a pionýrským stanovištím. Dobře se šíří jak semeny, tak výmladky.
Možná záměna: Podobá se dalším druhům slivoní, nejvíce slivoni obecné (Prunus insititia). Oba druhy lze odlišit např. podle odění listů – myrobalán má listy lysé, jen na rubu při hlavní žilce někdy chlupaté, u slivoně obecné jsou listy většinou na obou stranách chlupaté. Stejně tak květní stopky jsou u myrobalánu lysé, u slivoně obecné chlupaté. Pomocným znakem je doba kvetení – myrobalán kvete před olistěním, zatímco slivoň obecná kvete společně s rašením.
Situace v Podyjí: V Podyjí jde o jednu z nejrozšířenějších nepůvodních dřevin. Osídluje širokou škálu nelesních stanovišť, občas se vyskytuje ve světlejších lesích, zejména v sekundárních porostech a na zalesněných pastvinách. Na některých lokalitách, např. na Mašovické střelnici, tvoří dominantní složku dřevinného patra, hojně roste také na dalších enklávách bezlesí, jako je Havranické a Popické vřesoviště. Velmi početné jsou myrobalány ve většině křovinatých pásů podél cest a v druhově chudých formacích křovin ochranného pásma.
Donedávna tomuto druhu nebyla v Podyjí věnována cílená pozornost. Myrobalán byl na biotopech většinou tolerován, jen místy regulován. Teprve v posledních letech se ukazuje, že lokálně může mít významný dopad. Jde především o přímý vliv na biotopy zástinem, eutrofizací (opad listí a každoročně bohaté úrody plodů) a snadným šířením, ať již plody, které jsou požírány většinou druhů zvěře, stejně jako výmladky v okolí stromů. Exmoorští koně se plody myrobalánu cpou doslova k prasknutí, čímž přišpívají k dalšímu šíření. Na druhou stranu dřevinu mírně omezují pravidelným okusem výmladků.
Možnosti regulace: Na prostý výřez reaguje myrobalán tvorbou pařezových i kořenových výmladků. Výsledkem je jen zmlazení stromu a tvoření vícekmenných trsů. Následný výřez je pak o mnoho obtížnější, navíc porost se obvykle po výřezu ještě zahustí také kořenovými výmladky. K zabránění zmlazení je důležité nekácet v zimě, ale ve vegetační sezóně a ihned zatírat pařezy herbicidem. Druh je citlivý na běžně používané herbicidy.
Pokud není nutné stromy ihned odstranit, dobře funguje také injektáž navrtáváním kmene. Pokud jsou ale v okolí stromu kořenové výmladky, je potřeba je ošetřit zvlášť, např. metodou částečného loupání kůry, protože herbicid z mateřských stromů je dostatečně nezasáhne. Po injektáži odstraňujeme stromy až po kompletním odumření, nejdříve po skončení zimy.
Kořenové a pařezové výmladky lze v případě potřeby ošetřit postřikem na list s přídavkem smáčedla. Jejich pouhé sečení nepřináší dlouhodobější efekt. Mladé semenáče lze bez problémů vytrhnout či vykopat. Starší stromky obvykle po vykopání obrazí ze zbytků kořenů.
Literatura
Chrtek J. (1992): Prunus L. – slivoň. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, p. 436–442, Academia, Praha.
Pergl J., Sádlo J., Petrusek A., Laštůvka Z., Musil J., Perglová I., Šanda R., Šefrová H., Šíma J., Vohralík V. & Pyšek P. (2016): Black, Grey and Watch Lists of alien species in the Czech Republic based on environmental impacts and management strategy. NeoBiota 28: 1-37.
Pyšek P., Sádlo J. & Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. – Preslia 74: 97–186.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion pattern. Preslia 84: 155-255.