Pajasan žláznatý 1: Seznámení s pajasanem
Když jsme kdysi dávno na lesnické fakultě probírali invazní druhy, okamžitě mi na mysli vyskočil pajasan žláznatý. Přesně odpovídal všem charakteristikám typických invazních organismů. Kolem brněnského nádraží rostla spousta „studijního materiálu“ – husté džungle výmladků, které tam zcela jistě rostou dodnes, protože jsou prakticky nezničitelné. Při prvním setkání působil pajasan na jednu stranu odpudivě, ať již kvůli patvarům a ranám po opakovaném seřezávání nebo pachu po myšině, ale na druhou stranu byl až exoticky přitažlivý. Pojďme se podívat blíže, s kým máme tu čest a jak ho poznáme.
Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je cizokrajnou dřevinou domácí v Asii, konkrétně na východě Číny a v Koreji. Odtud se rozšířil téměř po celém světě. Původně byl vysazován jako okrasná dřevina zajímavá svým neobvyklým vzhledem a neobyčejně rychlým růstem. Postupem času začal zplaňovat a působit jako agresivní invazní dřevina. Dnes znepříjemňuje život nejen v lidských sídlech, ale představuje také značné ohrožení přírodního prostředí.
Jak se pozná pajasan?
Jde o opadavý listnatý strom dosahující u nás výšky 20-25 m a tloušťky kmene přes metr (obvykle 20-50 cm). Hlavně mladší jedinci trochu připomínají vzhledem palmu.
Při pohledu na pajasan vás nejvíce upoutají listy. Mohou být až metr dlouhé, lichozpeřené, složené z 10-20 párů lístků.
Začátkem léta pajasany bujně kvetou – mají drobné světlé kvítky uspořádané v koncových latách.
Samčí jedinci (♂) mají květy s plodnými tyčinkami (žluté šipky) – je na nich patrný pyl, zatímco uprostřed květu je prázdno, protože tam chybí pestík (červené šipky).
Pajasany samičího pohlaví (♀) se poznají podle přítomného pestíku uprostřed květu (červené šipky). Tyčinky jsou sice přítomny, ale jsou sterilní (neprodukují pyl).
V pozdním létě dozrávají na pajasanech plody – okřídlené nažky dlouhé asi 4 cm. Zbarvení je proměnlivé podle rostliny i stupně zralosti od žluté přes červenou až po hnědou. Nažky fungují jako dokonalé „vrtulky“ snadno šířené větrem na kilometrové vzdálenosti. Po podzimních vichrech jsou znojemské ulice ve Znojmě plné nánosů těchto nažek.
Velmi typickou vlastností pajasanu je výrazný pach. Každý lístek je při bázi opatřen nenápadnou žlázkou, ze které se uvolňují těkavé látky páchnoucí po myšině. V době květu, kdy jsou stromy v plném rozpuku, pajasany doslova páchnou na sto honů. Zvláště samčí stromy jsou mírně řečeno výrazně aromatické. Určitě nám k rozpoznání pajasanu pomůže také jeho tenká, do vysokého věku jen jemně rýhovaná kůra,
Základní fakta o pajasanu
| Vzhled rostliny | Opadavý listnatý strom |
| Doba rašení | květen |
| Doba květu | červen-červenec |
| Způsoby šíření | na krátké vzdálenosti (desítky metrů) pomocí kořenových výmladků (výstřelků, angl. root suckers) vznikajících zpravidla po pokácení mateřského jedince |
| na velké vzdálenosti (až kilometry) pomocí okřídlených nažek | |
| Status v ČR | invazní nepůvodní druh |
| Status v EU | od roku 2019 zařazen na tzv. „unijní seznam“ nepůvodních druhů s významným dopadem na Uniii |
| Možnosti kontroly | mechanické metody (kácení, vykopávání, vysékání, kroužkování) nejsou dostatečně účinné |
| podmínkou je použití herbicidního přípravku nejlépe aplikací přímo do kmene (různé formy injektáže – např. navrtání nebo částečné loupání kůry), méně vhodná je aplikace na řezné plochy |
Rozšíření v České republice
Horní mapka ukazuje rozšíření v ČR do roku 2000, Dolní mapka s nálezy od roku 2000 do současnosti ukazuje několikanásobný nárůst počtu lokalit a rozšíření pajasanu do řady nových oblastí. Mapky vytvořeny v Nálezové databází Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
