Ořešák černý (Juglans nigra)
Invazní status: Ořešák černý (Juglans nigra) je dle katalogu Pyška et al. (2022) v České republice zařazen mezi zdomácnělé druhy. V Černém a šedém seznamu invazních druhů (Pergl et al. 2016) není ořešák černý zařazen. Projevy invazního chování nebyly u ořešáku černého zaznamenány, i tak může být ochranáři někdy považován za nežádoucí dřevinu. Vtroušené ořešáky jsou jen exotickým zpestřením.
Problém mohou představovat monokulturní plantáže pěstované namísto domácích dřevin, protože ořešáky jsou známé svým alelopatickým působením, které brzdí růst řady rostlin. Malá alelopatie je na suchých stanovištích, zatímco silnější na vlhkých stanovištích s těžkou půdou.
Oblast původu: Ořešák černý pochází ze Severní Ameriky (střední a východní část USA a jih Kanady).
Rozšíření v ČR: Poprvé byl vysazen v roce 1803 v Lednici. Občas se pěstuje v parcích jako okrasný strom. Je využíván také lesnicky, jako rychle rostoucí dřevina ceněná pro rovné kmeny s kvalitním tvrdým dřevem, zejména v teplých oblastech jižní Moravy na lužních stanovištích – v současné době se pěstuje na ploše 836 ha (Beran 2018). I když ořechy jsou jedlé a chutné, u nás se na produkci plodů ořešák černý nepěstuje.
Základní popis: Mohutný, štíhlý strom vysoký až 30 m s přímým kmenem. Kořenový systém je mohutný a skládá se ze silného kůlového kořene a množství do široka rozprostřených bočních kořenů. Hlavní kořen může sahat do hloubky až 10 m. Borka hnědo- až černošedá, už u mladých stromů hluboce rozpraskaná. Mladé větvičky chlupaté, později olysalé. Listy střídavě uspořádané, až 50 cm dlouhé, lichozpeřené, složené z 15-20 párů lístků. Listy lysé, na rubu roztroušeně chlupaté, řapík i vřeteno listu žláznatě chlupaté. Květy jednopohlavné, samčí jehnědy 8-14 cm dlouhé, samičí květy ve 2-5četných koncových klasech. Plodem kulovitého až široce vejcovitého tvaru, 3,5-5 cm dlouhý, při dozrávání černá, „slupka“ nepuká. Uvnitř plodu ořech kulovitého až vejcovitého tvaru s velmi tvrdou, hluboce rozbrázděnou skořápkou, se čtyřmi přehrádkami.
Ekologické nároky, fenologie: Upřednostňuje hluboké aluviální půdy a další stanoviště s dostatkem vláhy. Jde o silně světlomilný strom, nepříliš kompetičně zdatný. Zmlazení ořešáku černého ze semen je v našich podmínkách vzácné. Mladí jedinci obtížně odrůstají kvůli okusu zvěře a konkurenci „buřeně“ i ostatních dřevin. Místy trpí mrazy, i když je odolnější než ořešák královský (Juglans regia). Roste poměrně rychle, zejména v mládí. Raší později než většina domácích dřevin, až v květnu.
Možná záměna: Mladší jedince lze zaměnit za pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) nebo škumpu orobincovou (Rhus hirta). Ořešák má na rozdíl od pajasanu rozpraskanou borku. Škumpa má na rozdíl od ořešáku hustě ochlupené větvičky.
Situace v Podyjí: V NP Podyjí se ořešák černý vyskytuje na několika málo místech. V obou případech jde o vysazené plantáže – jeden menší porost, dnes z větší části odtěžený, u Vranova nad Dyjí a druhý údolí Daníže u Hnanic. Ojedinělý nález také pochází z blízkosti Letohrádku mezi Lesnou a Čížovem. Zajímavé je, že v údolí Daníže u Hnanic ořešák zmlazuje a mladé stromky lze najít ve světlých lesích a na lesních okrajích v okruhu stovek metrů od starých stromů. Výskyt však nemá invazní charakter, spíše jde o dendrologickou zajímavost.
Možnosti regulace: Pokud nastane situace, kdy potřebujeme ořešák černý odstranit tak, aby nezmladil, lze použít většinu známých metod. Jako většina listnatých dřevin ořešák dobře zmlazuje po kácení z pařezu. Mladší jedinci mohou vytvořit až dvoumetrové výmladky za rok. Pokud kácíme na zastíněném stanovišti, ořešák jako silně světlomilná dřevina trpí nedostatkem světla a po čase většinou odumře sám. Na slunném stanovišti by k omezení výmladnosti měl postačit nátěr herbicidu na čerstvou řeznou plochu. Při testování injektáže navrtáváním kmene byla účinnost jen kolem 75 %.
Literatura:
Beran F. (2018): Introduced tree species in the forestry of Czech Republic – Review. In: Vacek Z, Podrázský V. (eds.) Introduced tree species as a part of Czech forestry, ČLS, Kostelec nad Černými lesy 2018, Praha, pp. 7–16.
Nicolescu V. N., Rédei K., Vor T., · Bastien J-Ch., Brus R., Benčať T., Đodan M., Cvjetkovic B., Andrašev S., La Porta N., Lavnyy V., Petkova K., Perić S., Bartlett D., Hernea C., Pástor M., Mataruga M., Podrázský V., Sfeclă V. & Štefančik I. (2020): A review of black walnut (Juglans nigra L.) ecology and management in Europe. Trees, https://doi.org/10.1007/s00468-020-01988-7.
Pergl J., Sádlo J., Petrusek A., Laštůvka Z., Musil J., Perglová I., Šanda R., Šefrová H., Šíma J., Vohralík V. & Pyšek P. (2016): Black, Grey and Watch Lists of alien species in the Czech Republic based on environmental impacts and management strategy. NeoBiota 28: 1-37.
Pyšek P., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Kaplan Z., Pergl J., Pokorná A., Axmanová I., Čuda J., Doležal J., Dřevojan P., Hejda M., Kočár P., Kortz A., Lososová Z., Lustyk P., Skálová H., Štajerová K., Večeřa M., Vítková M., Wild J. & Danihelka J. (2022): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (3rd edition): species richness, status, distributions, habitats, regional invasion levels, introduction pathways and impacts. Preslia 94: 447–577.
Tomšovic P. (1990): Juglans L. – ořešák. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 58–62, Academia, Praha.