Management pajasanu v lesních porostech

Pajasan žláznatý je asi nejvýznamnějším druhem invazních dřevin. Tato agresívní dřevina má dopad nejen na řadu lidských aktivit, ale ohrožuje také přírodní prostředí. Zatímco v minulém století rostl pajasan hlavně v lidských sídlech, v posledních desetiletích se šíří stále více do volné krajiny. Postupně proniká i do přírodních biotopů, jako jsou stepní trávníky nebo lesní porosty. Tento příspěvek se zaměří na specifika výskytu pajasanu žláznatého v lesních porostech, jeho dopad a možnosti managementu.

Výskyt v českých lesích

Pajasan se vyskytuje v lesních porostech České republiky jako vtroušená dřevina a na většině lokalit můžeme hovořit o počátku invaze. Jen místy vytváří větší ohniska a jeho výskyt má invazní charakter.

Nejčastěji se s pajasanem setkáme v teplých oblastech jižní Moravy, ale proniká také na střední Moravu a okraje Vysočiny. V Čechách je situace o něco lepší, výskyt je tam soustředěn převážně do urbanizované krajiny, ale stále více invaduje také lesní prostředí (např. Praha, Děčín, Ústí nad Labem aj.).

Dle dostupných údajů je zřejmé, že výskyt pajasanu v českých lesích narůstá. Není to tím, že by se do lesních porostů vysazoval, ale spontánním šířením, které probíhá nejintenzivněji v nižších a dnes už i středních polohách.

Podle lesnické evidence se pajasan vyskytuje ve 13 přírodních lesních oblastech. Těžištěm výskytu pajasanu jsou tyto přírodní lesní oblasti: Hornomoravský úval, Jihomoravské úvaly, Středomoravské Karpaty, Drahanská vrchovina a Předhoří Českomoravské vrchoviny.

Jaké biotopy pajasan osídluje

Stanovištně není pajasan nijak vybíravý. Roste na živných půdách, stejně jako na nejchudších kyselých stanovištích (včetně písčitých půd), a jako pionýrská dřevina dokáže osídlit i zcela surové půdy. Co se týče konkrétních lesních společenstev, s pajasanem se setkáme v lužních a břehových porostech, doubravách, suťových lesích i jinde. Pravidelně se vyskytuje také ve větrolamech a polních remízech. Často roste v mladších náletových porostech na bývalé zemědělské půdě.

Pajasan žláznatý je teplomilná a především silně světlomilná dřevina. Protože nesnáší zástin, běžné, zapojené lesy nejsou jeho úplně nejoblíbenějším stanovištěm. Aby dokázal v lese přežít, potřebuje dostatek světla. Nejčastěji proto pajasan osídluje lesní paseky, kalamitní holiny, okraje cest, lesní skládky, průseky, porostní řediny a prosvětlené lesní okraje. Často se pajasan vyskytuje v okolí staveb a zařízení, jako jsou chaty, seníky, krmeliště, lesní školky apod. Obecně je pajasan častější v mladších věkových třídách než ve starých porostech.

Druhým zásadním faktorem jsou disturbance. Pajasan primárně obsazuje místa s narušeným půdním povrchem, např. používáním lesnické techniky, činností zvěře, splachy zeminy apod., i proto je mnohem častější v aktivně obhospodařovaných lesích než na přírodních lokalitách s extenzivním nebo bezzásahovým managementem. V přírodě blízkých lesích se pajasan vyskytuje nejčastěji v přirozeně světlých typech porostů, např. doubravách nebo suťových lesích na prudkých svazích, kde dochází k erozi splachem půdy. V hospodářských i přírodních lesích pajasan často obsazuje porosty rozvrácené silným větrem.

Dopad pajasanu v lesních porostech

Ke klíčovým vlastnostem pajasanu patří jeho mimořádně rychlý růst a schopnost tvořit husté porosty. K prosperitě mu napomáhají jeho malé nároky na stanoviště a mimořádná houževnatost a odolnost různým typům narušení (okus, ořez, odstranění nadzemní části, oheň apod.). Netrpí prakticky žádnými škůdci nebo chorobami (s výjimkou velmi vzácného verticiliového vadnutí).

V nejmladších věkových třídách představuje pajasan silného konkurenta pro vysazené sazenice i přirozené zmlazení. Roste extrémně rychle, proto okolní dřeviny přerůstá a zastiňuje. Navíc se snadno vegetativně šíří a z původně jednotlivých stromků dokáže vytvořit výmladkové houštiny. Při vyšším zastoupení v porostu obohacuje půdu alelopatickými látkami, které zásadně mění chemizmus lesního stanoviště a blokuje růst ostatních rostlin.

Opakované pokusy o odstranění pajasanu zbytečně zatěžují pracovní kapacity a prodražují výchovné a pěstební zásahy. Pokud stromy dorostou do plodného stavu, což v případě pajasanu nastává již ve věku 6-10 let, jsou zdrojem početných semen pro široké okolí.

Svými kořeny a rychlým růstem může poškozovat stavby, jako jsou např. mostky, zpevněné břehy vodních toků, hráze apod.

Pajasan je vzhledem k uvedenému negativnímu působení lesníky vnímám jako nežádoucí plevelná dřevina, navíc s nepříliš kvalitním dřevem, využitelným maximálně jako zdroj biomasy nebo palivo.

Posledním dopadem, který musíme zmínit, je riziko sankce. Pajasan musí v rámci svým možností odstraňovat všichni vlastníci a správci pozemků tak, abychom naplnili legislativní požadavky EU. Zkrátka dle platné legislativy lze nečinnost nebo dokonce šíření pajasanu postihnout tučnou pokutou ze strany orgánů ochrany přírody.

Jak se pajasan šíří

Pajasan se v lese šíří v zásadě dvěma způsoby – generativně a vegetativně. Zdrojem šíření pajasanu do lesních porostů jsou plodné stromy rostoucí ve městech, vinohradech, podél silnic nebo pod elektrovody – větrem, stejně jako vodou se okřídlené nažky snadno šíří na kilometrové vzdálenosti. Proto se při managementu pajasanu zaměřujeme v první fázi především na plodné stromy.

Nové výskyty vznikají uchycením semenáčků, nejčastěji na lesních pasekách, podél lesních cest, pod elektrovody apod. Semena pajasanu dokážou v hrabance přežít spoustu let. Například ve vysoké vrstvě hrabanky pod porostem dubu červeného u Popic v NP Podyjí si semena pajasanu uchovala schopnost klíčení minimálně 20 let. Plodnost pajasanů je také mimořádná. Dospělý strom dokáže ročně produkovat řádově statisíce semen. Pokud máte paseku zamořenou pajasanovými semeny, může být boj s pajasanem velmi náročný.

V praxi je podle mě významnější šíření pajasanu vegetativní cestou. Prakticky všechny pajasanové „hájky“ a džungle, které jsem v lesích potkal, měly vegetativní původ. Vznikly opakovanými neodbornými zásahy – snahou o odstranění pajasanu výřezem.

Problém nastává už u nejmladších stromků. Při vyžínání kultur se pajasan často vyseče jako běžná buřeň, což však vede k novému obrůstání. Vytnutý stromek v naprosté většině případů znovu vyroste a přidá do svého okolí nové výmladky. Při opakovaných zásazích v dalších letech se pajasany dále množí a jejich početnost může narůstat geometrickou řadou. Většina lidí potom úsilí vzdá a nechá porost svému osudu. Podobně funguje i vytloukání spárkatou zvěří nebo poškození mrazem – mladý stromek po oloupání kmínku nebo zmrznutí vrcholu tvoří náhradní výhony a nové kořenové výmladky.

Další častou chybou je zmlazení mateřských stromů při úmyslných a nahodilých těžbách. Viděl jsem paseky, které pajasan naprosto převálcoval pařezovými i kořenovými výmladky po vykácení několika vtroušených pajasanů. Taková fatální chyba může vést k tomu, že vznikne prakticky neodstranitelný porost, kde bude případné řešení nákladnou a dlouhodobou záležitostí.

Zásady managementu

Ačkoli se podle výše uvedeného může pajasan zdát jako těžko porazitelný soupeř, na úvod této kapitoly chci zdůraznit, že management pajasanu v lese může být, při dodržení určitých pravidel, v zásadě velmi snadný. Tedy ve srovnání s managementem pajasanu na bezlesí – např. v městském prostředí, podél dopravních staveb, ve vinohradech nebo průmyslových zónách. Aby byl management však pajasanu úspěšný, je potřeba v lesním provozu upravit zásady hospodaření a na regulaci pajasanu se cíleně zaměřit. Bez přijetí konkrétních opatření a cíleného přístupu nelze pajasan z lesních porostů odstranit a bude pokračovat jeho další šíření.

V lese se můžeme opřít o tyto výhodné faktory:

Stín: Naším největším spojencem v lese je stín. V zapojeném lese nedokáže pajasan růst nebo chřadne a neprojevuje se tak agresívně jako na volné ploše.

Konkurence ostatních dřevin: Lesní dřeviny nám pomáhají pajasan „vytlačit“ díky zástinu, který vytvářejí, i kořenovou konkurencí.

Nízká míra disturbance: V lesích působí relativně malé disturbance a jiné rušivé vlivy. Riziková fáze, která pajasanu k šíření vyhovuje, nastává nárazově jednou za dlouhé období – při obnově porostů, probírkách apod.

Možnost použití herbicidů: Herbicidy se v hospodářských lesích používají celkem běžně. Proto nebývá ze strany lesníků odpor k jejich použití při regulaci pajasanu tak, jak tomu bývá jinde.

Naopak musíme v lese počítat i faktory, které nám práci s pajasanem komplikují: Například všimnout si v lese pajasanu není úplně snadné, zvláště v neolistěném stavu pajasan snadno unikne pozornosti. Úspěch může komplikovat i časté přesvědčení některých lesníků, že motorová pila vyřeší všechno…

Metody regulace

Podle dlouhodobých zkušeností nejen u nás, ale i v zahraničí, pajasan nelze účinně odstranit bez herbicidu. Při použití mechanických metod, např. kácení nebo kroužkování, dosáhneme jen krátkodobého nebo částečného efektu. Výjimkou jsou nejmladší stromky – semenáčky – které lze odstraňovat vytrháváním. Zde si popíšeme nejvhodnější, v praxi ověřené metody:

METODA	POZNÁMKY
Injektáž navrtáváním	Jde o absolutně nejúčinnější metodu, kterou se snažíme vždy aplikovat na většinu ošetřovaných jedinců. Je typická pro ošetření dospělých stromů, ale vrtat můžeme i malé stromky – záleží jen na velikosti vrtáku a naší šikovnosti. Metoda spočívá v navrtání otvorů do kmene a následném vstříknutí herbicidu.
Metoda částečného loupání kůry	Metoda určená výhradně pro ošetření malých stromků (které nelze vrtat, protože mají příliš tenký kmínek). Spočívá v částečném odstranění kůry a okamžitém nátěru vzniklé rány herbicidem.
Nátěr kmene	Vysoce účinná, avšak málo známá metoda. Opět jde metodu určenou k ošetření malých stromků. Kmínky natíráme rovnou herbicidem přímo na kůru. Potřebujeme k tomu směs herbicidu se speciálním smáčedlem dostupným v zahraničí (avšak s možností použití i u nás).
Postřik na list	V případě hustých a početných ohnisek se nevyhneme postřiku herbicidu na list. Pajasan je však vůči postřiku relativně málo citlivý (např. oproti akátu), proto upřednostňujeme výše uvedené metody a postřik využíváme co nejméně.
Vytrhávání	Jde o jedinou metodu, kdy se obejdeme bez herbicidu. Vytrháváme malé semenáčky, nejlépe po dešti, když je půda kyprá a rostliny jdou vytáhnout celé i s kořeny. Pokud už jsou stromky větší a kořeny zůstávají v zemi nebo jsou semenáčky příliš husté, je vhodnější použít k likvidaci herbicid (viz výše).
Aplikace přírodního přípravku Ailantex	Pro úplnost ještě uvádím aplikaci biologického preparátu s obsahem houby přeslenatky, která způsobuje postupné odumření pajasanu. Metoda je vhodná k ošetření rozsáhlých a hustých ohnisek. Výhodou je, že při aplikaci nemusíme ošetřovat všechny jedince. K nevýhodám patří vysoká cena přípravku a pomalý účinek.

Ponechávání stromů k odumření

Uvedené metody, ať již při použití herbicidu nebo biologického přípravku, mají společné to, že dřeviny po ošetření ponecháváme dostatečně dlouho dobu odumřít. Čím větší dřeviny, tím delší tato doba musí být. Ideálně stromy ošetříme v létě (červenec), zhruba po 2-3 měsících zásah zkontrolujeme a případně opravíme. Dřeviny poté necháme stát minimálně přes zimu do příští sezóny. Při aplikaci přípravku Ailantex potřebujeme k odumření dřevin zpravidla několik sezón.

Pokud je to z nějakého důvodu nezbytné (např. bezpečnost), stromy kácíme v odumřelém stavu zhruba po roce, výjimečně lze i dříve. Mrtvé pajasany nejlépe necháme v lese přirozenému rozpadu, což ve většině porostů nebývá problém. Minimalizujeme tím případnou disturbanci, která může napomáhat nové invazi a ušetříme i náklady. O stabilitě stromů po provedení injektáže pojednává samostatný příspěvek.

Poznámky k dalším metodám

Kácení, výřez, sečení: Čistě mechanické metody vedou k bujné tvorbě pařezových a kořenových výmladků a jsou jádrem problému s šířením pajasanu prakticky všude, kde se vyskytuje.

Metoda vysokých pařezů: Opět zcela nevhodná metoda, která vede k tvorbě výmladků.

Nátěr pařezů herbicidem: U pajasanu je tato metoda jen málo účinná. Nátěr herbicidu většinou jen částečně zamezí tvorbě pařezových výmladků, nezastaví však tvorbu kořenových výstřelků, které mohou být po pokácení velmi početné.

Kroužkování: Odstranění borky po obvodu kmene vede jen k odumírání nadzemní části a obranné reakci v podobě masivní tvorby kořenových výstřelků.

Frézování: Asi úplně nejhorší metoda, co lze na pajasan použít. Po rozšmelcování pařezů a nasekání kořenů dojde k masivnímu zmlazení hustých trsů kořenových výstřelků. Může tak vzniknout prakticky neodstranitelná forma pajasanu – výmladkové porosty mimořádné hustoty.

Tipy pro lesnickou praxi

Včasná detekce: Čím dříve pajasan v lesním revíru odhalíme, tím rychleji jsme schopni zasáhnout a vzniklé ohnisko včas odstranit. Pozornost zaměříme především na plodné – samičí stromy, které jsou bohatým zdrojem semen pro široké okolí. Stromy zaznamenáváme do některé z mapovacích aplikací (BioLog, iNaturalist, Field Maps aj.) s popisem základních parametrů (např. výška a průměr kmene, přibližný počet jedinců apod.).

Lesní personál by měl být schopen pajasan bezpečně identifikovat a odlišit od ostatních druhů dřevin. Týká se to jak hajných, tak lesních dělníků. K záměnám dochází nejčastěji za jasan, ořešák královský, ořešák černý a někdy také škumpu orobincovou. Nejlépe se pajasan pozná podle hladké borky šedé barvy a mohutných listů uspořádaných střídavě. Rozemnuté listy nepříjemně páchnou po myšině. V plodném stavu pomohou s identifikací nápadné plody – okřídlené nažky.

Při sledování výskytu se zaměřujeme na nejrizikovější místa, která pajasan nejčastěji obsazuje – čerstvé paseky, lesní kultury, lesní lemy, okraje cest a skládek, místa, kde se nějak hýbalo s půdou. Speciální pozornost věnujeme porostům v blízkosti známých ohnisek pajasanu, např. v blízkosti městské zástavby, elektrovodů, železničních tratí apod.

Jednotlivé stromy versus husté polykormony: Se včasnou detekcí souvisí náročnost likvidace stromů a ohnisek různé velikosti. Jednotlivé, dosud nezmlazené stromy zlikvidujete metodou navrtávání velmi snadno – většinou na první pokus. Proto se v první fázi managementu zaměřujeme na tyto jednotlivce. Starší husté polykormony necháme na později – zde už není co zkazit. Jejich ošetření je mnohem náročnější a vyžaduje určitou zkušenost.

Pajasan na pasekách a v lesních kulturách: Pokud je lesní personál schopen pajasan rozpoznat, měl by také vědět, jak s pajasanem správně naložit. Ani malé stromky nepodceňujeme a vždy je ošetříme správnou metodou. Většina problémů s pajasanem začíná právě u nejmenších stromků, které někdo vyřízne a tím je namnoží. Pajasan se nám rozroste a zaplevelí porost na desítky let dopředu. Také mějme na mysli fakt, že likvidace malých jedinců s dosud malým kořenovým systémem je mnohem jednodušší než v případě starých stromů nebo rozrostlých polykormonů.

Pajasan v mýtních porostech: Při plánování úmyslných těžeb porost určený k těžbě důkladně projdeme a přesvědčíme se, zda v nich neroste pajasan. Pokud se zde pajasan vyskytuje, ošetříme stromy v předstihu injektáží (příp. jinou metodou dle velikosti stromů) minimálně rok před plánovanou těžbou. Druhou možností je porostní část s pajasany z plochy určené k těžbě vyjmout (např. pokud nestihneme provést injektáž).

Údržba lesních cest: Pajasan roste velmi často u lesních cest. Stromy zde zavčasu ošetříme vhodnou metodou a kácíme nejlépe až v odumřelém stavu. Pokud se vyskytuje zmlazení, snažíme se výmladky ošetřit chemicky a vyhýbáme se mechanickému sečení či frézování.

Závěr

V rámci péče o lesní porosty může pajasan žláznatý představovat nepříjemný invazní druh, který nejen komplikuje lesní hospodaření, ale ohrožuje významně také biodiverzitu. V lesních porostech se soustředíme zejména na včasnou detekci pajasanu a rychlý zásah odpovídající metodou tak, abychom zabránili rozvoji invaze a tvorbě nových ohnisek.

Pajasan se v lesních porostech objevuje na místech s narušeným půdním povrchem a dostatkem světla. Hlavní pozornost proto věnujeme čerstvým pasekám, kalamitním holinám, lesním skládkám, okolí lesních cest, trasám elektrovodů a porostům ohroženým erozí. Často pajasan obsazuje také lesní okraje, zvláště v blízkosti plodících pajasanů na sousedních pozemcích (např. v okolí vinohradů, okrajů měst apod.).

Největším problémem, který vede k dalšímu množení pajasanu, je výřez mladých stromů (např. při péči o kultury) a kácení vzrostlých stromů (např. při probírkách, údržbě cest nebo mýtních těžbách). K účinnému odstranění pajasanu je nezbytné použití herbicidu – nejlépe se v praxi osvědčila (u stromů téměř všech velikostí) metoda injektáže pomocí navrtávání. Mladé semenáčky na lesních pasekách lze při vhodných podmínkách vytrhávat.

I když je pajasan v českých lesích stále častější a můžeme očekávat ještě zesílení invaze, při cílené péči lze pajasanová ohniska dostat pod kontrolu. Vynaložené úsilí se nám vrátí úsporou nákladů a v podobě zdravých lesů tvořených stanovištně vhodnými dřevinami.