Letní chřadnutí trnovníku akátu
Odolný akát
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je obecně považován za nenáročný strom, odolný vůči řadě stresových faktorů. Na stanoviště není nijak náročný, roste jak na živných, vláhově normálních, tak na nejchudších a velmi suchých místech. Právě proto se kdysi akát vysazoval na neúrodné lokality, vyprahlé stráně nebo opuštěné pastviny. Očekávalo se, že obstojí i tam, kde jiné dřeviny nebyly schopné růst.
Epizody suchého a především horkého počasí v posledních letech v Podyjí doprovázelo chřadnutí některých dřevin. Nešlo jen o dočasnou redukci listové plochy a mírné žloutnutí, avšak o postupné chřadnutí spojené u některých dřevin s kompletním usycháním. Po smrcích a modřínech, které na Znojemsku rostou tak jako tak na hranici svých možností, začaly plošně odumírat také borové porosty. Nejmasívnější chřadnutí borovic následovalo po extrémně teplém roce 2015. Málokdo věřil, že začnou lokálně usychat také duby, vřes nebo dokonce akáty.

Následky mimořádných veder
V letošním roce jsme svědky zcela nového, dříve nepozorovaného úkazu. Vlna veder spojená s nedostatkem srážek v první polovině července doslova sežehla akáty na některých lokalitách. Šlo zejména o stepní enklávy, lesní okraje a další exponované lokality. To že akát zvadne, mírně zežloutne nebo dokonce shodí část listů během letních přísušků je běžné a tento jev lze pozorovat téměř každé léto. Úplné žloutnutí nebo ztráta všech listů v takovém rozsahu jsme však v Podyjí dosud nezaznamenali. Akáty vypadají doslova jako po injektáži herbicidu. Přitom nejde jen o jednotlivé stromy, ale dokonce o celé porosty. Kromě akátů vykazují známky silného žloutnutí také duby, lípy, břízy, trnky, místy i růže.
Nejvíce jsme se s nápadným žloutnutím setkali na okraji Znojma (Karolininy sady, Kraví hora, Hradiště), ale výrazně „spálené“ akáty jsou třeba podél komunikace Znojmo-Brno (Lechovice, Oleksovice). Zde hraje určitou roli rozpálené těleso asfaltové silnice, v jejíž blízkosti stromy trpěly nejvíce.



Lze chřadnoucí akáty injektovat?
Podle mých poznatků a zkušeností kolegů z Maďarska je injektáž kmene u suchem oslabených stromů méně účinná až zcela neúčinná. Pokud jsou stromy kompletně žluté nebo dokonce zcela bez listí, je lepší zásah odložit. Kvůli nulovému toku látek uvnitř stromu by herbicid neúčinkoval a šlo by o zbytečné plýtvání herbicidu i drahocenného času. Injektáž, stejně jako postřik na list má smysl jen u plně vitálních, resp. mírně oslabených dřevin. Zásahy tedy v případě „letního úžehu“ směřujme do vláhově normálních lokalit, kde akáty vlnu veder ustály bez větší úhony.
Teprve příští rok se ukáže, jak akáty na tento mimořádný stres zareagují. Je možné, že na jaře normálně vyraší a s dočasnou ztrátou listové plochy se srovnají. Pokud ale došlo k fatálnímu zasažení nadzemní části, může následovat bouřlivé zmlazení z kořenových výstřelků, což by v případě Podyjí značně zkomplikovalo obnovu některých lokalit, kde probíhá snaha o odstranění akátu.