Javor jasanolistý (Acer negundo)

Invazní status: Dle katalogu Pyška et al. (2012) je v České republice klasifikován jako invazní druh. Podle Černého a šedého seznamu invazních druhů (Pergl et al. 2016) patří mezi druhy se značným environmentálním a středním socio-ekonomickým dopadem. Za invazní druh je považován v řadě zemí Evropy. podobně jako v Americe, v oblastech mimo přirozený areál. Tvorbou hustých, často monokulturních porostů u nás ohrožuje především břehovou vegetaci, štěrkové náplavy, lužní společenstva, ale nechybí ani na některých stepních lokalitách. Čeká na uvolnění zápoje porostu a díky vysoké kompetiční schopnosti a rychlému růstu dokáže zcela nahradit původní společenstva.

Oblast původu: Severoamerický druh, původní v oblasti od Ontaria až po Floridu a jižní Mexiko, na západ do Skalistých hor.

Rozšíření v ČR: U nás poměrně široce rozšířený strom v oblastech nížin a pahorkatin pěstovaný často v parcích, zahradách i stromořadích jako okrasný strom, včetně různě zbarvených kultivarů. Vysazoval se hojně také do větrolamů, remízků a při rekultivacích. Často zplaňuje, nejhojněji v oblastech lužních lesů a podél vodních toků, nechybí ale ani na suchých stanovištích kolem nádraží, v opuštěných průmyslových objektech, na nevyužívaných plochách apod. Často se množí pravidelným seřezáváním také pod elektrovody, kolem silnic a železničních tratí. Podle některých údajů poprvé vysazen v Praze v r. 1835 (Koblížek 1997), podle jiných zdrojů ještě dříve. Mapu rozšíření javoru jasanolistého najdete zde.

Základní popis: Listnatý opadavý strom, spíše menší výšky (do 10 m, výjimečně více), s kmenem obvykle průměru do 20-40 cm. Jde o rychle rostoucí a krátkověkou dřevinu. Málokdy tvoří přímý kmen, většinou jde o silně netvárný strom, často vytvářející mnohočetné trsy někdy až poléhavých kmenů. Borka hnědá až šedá, podélně brázditá. Kořenový systém hluboký. Koruna řídká, nepravidelná. Letorosty jsou typicky zelené barvy, navíc nápadně šedomodře ojíněné. Listy lichozpeřené, se 3 až 7 lístky, na větvích rostou vstřícně. Květy má jednopohlavně, jde o dvoudomou dřevinu. Plodem jsou nažky dlouhé 3,5-4,5 cm, spojené do dvojic, přičemž svírají úhel do 45°. Plodit začíná poměrně záhy, již ve věku 8-11 let. Dřevo javoru jasanolistého je vzhledem k netvárnému růstu využíváno spíše jen jako palivo nebo na drobné řezbářské výrobky.

Možná záměna: Javor jasanolistý je dobře poznatelný celkovým habitem (trsy pokroucených kmenů) a zelenými, modře ojíněnými letorosty. Jako jediný z javorů rostoucích u nás má složené listy.

Ekologické nároky, fenologie: Javor jasanolistý je značně přizpůsobivý, vyhovují mu svěží až vlhká stanoviště, např. lužní lesy, kde snese i delší zaplavení, ale dobře snáší i sucho. Je odolný vůči znečištění či zasolení půdy, imisím, mrazu a dalším vlivům. Má střední nároky na světlo. Jde o lesní dřevinu, ale dokáže růst i na bezlesí. Kvete brzy zjara ještě před olistěním v březnu a dubnu, poté dozrávají početné nažky, snadno šiřitelné vodou i větrem. Jeden vzrostlý samičí strom může ročně produkovat stovky tisíc semen.

Situace v Podyjí: V Podyjí jde prozatím o poměrně nepočetný, lokální druh. Centrem výskytu je okolí bývalé Fládnitzské roty u Hnanic, kde lze v lesních porostech a okolních křovinách nalézt i staré stromy s průměrem kmene kolem půl metru. Stromy se zde patrně uchytily (nebo byly vysazeny?) při stavbě roty nebo bývalé signálky a od té doby se javor šířil do okolí. V současnosti kolem roty rostou stovky stromů střední velikosti a tisíce semenáčků/mladých stromků. Je zde vidět typické invazní projevy – zejména na místech, kde probíhala snaha o odstranění javoru kácením, např. pod elektrovody a v okolí lesních cest – rostou trsnaté houštiny. Ve spojení s akátem jde o velmi stabilní společenstvo, ve kterém se jen obtížně prosazují domácí druhy.

Poměrně početně se ještě javor vyskytuje v blízkosti Znojma – ať již kolem řeky Dyje a zahrádek pod Znojemskou přehradou nebo v okolí Konic a Sedlešovic. Další výskyt je již jen v podobě jednotlivých stromů – u Mašovic, Čížova a Onšova. Zajímavé je, že javor jasanolistý zatím v Podyjí neobsadil nejtypičtější stanoviště – břehové porosty či štěrkové náplavy. Výjimkou je okolí čerpací stanice u Dyje v blízkosti Havraníků, kde rostlo několik stromů, z nichž byla již většina zlikvidována.

Jako prevence dalšího šíření je do budoucna žádoucí vyloučit výsadby nových stromů v intravilánech obcí a zahradách, kde je javor jasanolistý stále velmi populární pro nenáročnost, rychlý růst i množství atraktivních kultivarů.

Metody regulace: Javor jasanolistý výborně zmlazuje z pařezů po pokácení. Tím vznikají typické vícekmenné trsy a dochází k obsazení ještě většího prostoru daného stanoviště. Z mechanických metod některé práce uvádějí kroužkování (Merceron et al. 2016), které na některých lokalitách vedlo až k 75% mortalitě 3 roky po zásahu. Je ale potřeba počítat s opakovaným kroužkováním a odstraňováním výhonů z báze kmene, protože stromy rány rychle zacelují. Nevýhodou kroužkování je, že není vhodné pro malé stromky a je vysoce pracné v případě mnohokmenných trsů, tolik typických pro tento javor. Semenáčky i mladé stromky lze účinně likvidovat vytrháváním, ať již ručně nebo pomocí speciálních nástrojů.

Vysokou efektivitu mají mechanicko-chemické metody, jako např. navrtávání kmene, záseky i částečné loupání kůry spojené s okamžitou aplikací herbicidu do vytvořených poranění. Vyzkoušeli jsme glyfosát ředěný na 30-50 %, přičemž mortalita se blížila 100 %. V případně nutnosti kácení lze použít nátěr herbicidu na čerstvý pařez, kde ale dochází k obrážení některých pařezů. Účinná je aplikace herbicidu postřikem na list, ať již v případě mladých stromků nebo pařezových výmladků.

Literatura:

Koblížek J. (1997): Negundo Ludwig – javorovec. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, 159–160, Academia, Praha.

Khapugin A. (2019): A global systematic review of publications concerning the invasion biology of four tree species. Hacquetia 18: 233-270

Merceron N. R., Lamarque L. J., Delzon S. & and Porté A. J. (2016): Killing it Softly: Girdling as an Efficient Eco-friendly Method to Locally Remove Invasive Acer negundo. Ecological Restoration 34, 297-305.

Nikolaeva A. A., Golosova E. V. & Shelepova O. V. (2020): Methods of combating Acer negundo L. in specially protected natural areas. BIO Web of Conferences 24: 1-5.

Pergl J., Sádlo J., Petrusek A., Laštůvka Z., Musil J., Perglová I., Šanda R., Šefrová H., Šíma J., Vohralík V. & Pyšek P. (2016): Black, Grey and Watch Lists of alien species in the Czech Republic based on environmental impacts and management strategy. NeoBiota 28: 1-37.

Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion pattern. Preslia 84: 155-255.

Stejskal R. (2020): Metody cílené aplikace aneb staronový nástroj regulace invazních dřevin. Ochrana přírody 5: 15-19.

Stejskal R. (2021): Regulace pajasanu žláznatého a dalších invazních dřevin pomocí méně známých způsobů aplikace herbicidu. Agromanuál 7: 36-39.

Straigytė L., Cekstere G., Laivins M. & Marozas V. (2015): The spread, intensity and invasiveness of the Acer negundo in Riga and Kaunas. Dendrobiology 74: 157-168.