Janovec metlatý (Cytisus scoparius)

Invazní status: Janovec metlatý (Cytisus scoparius) je dle katalogu Pyška et al. (2012) v České republice zařazen mezi zdomácnělé druhy ze skupiny neofytů. Podle Černého a šedého seznamu invazních druhů (Pergl et al. 2016) patří mezi lokálně rozšířené druhy se středním environmentálním a omezeným socio-ekonomickým dopadem (kategorie BL2). Jako invazní dřevina je veden v mnoha oblastech světa, např. na západě Severní Ameriky, v Austrálii a na Novém Zélandu.

Oblast původu: Janovec metlatý pochází ze západní a části střední Evropy od Portugalska a Britských ostrovů po jih Skandinávie. Východní hranice přirozeného výskytu není zcela jasná, avšak v jihovýchodním Německu, Polsku a ČR je považován za nepůvodní druh.

Rozšíření v ČR: U nás se vyskytuje pouze poddruh janovec metlatý pravý (C. scoparius spp. scoparius). Roste se po celém území, převážně na kyselých horninách středních poloh, v nejteplejších a naopak nejchladnějších oblastech vzácně. Roste od nížin do podhůří, výjimečně i v horách (max. 850 m). Už od 18. stol. byl janovec vyséván nebo vysazován ke zlepšení kvality písčitých půd. Později jej začali vysazovat také myslivci, na přilepšenou zvěři v zimním období.

Základní popis: Poloopadavý keř vysoký 1-3 m, metlovitého vzhledu, se zelenými, podélně žebernatými větvemi. Větve jsou často bezlisté, pokud jsou listy přítomny, tak v dolní části větví trojčetné, v horní části jednoduché, 4-9 mm dlouhé a 2-3 mm široké. Květy žluté barvy, rostou po dvou nebo jednotlivě. Plodem je lusk dlouhý 35-55 mm, za zralosti černé barvy. Chlopně lusků se stáčí a vymršťují semena. Pro člověka je celá rostlina silně jedovatá.

Možná záměna: Vzrostlé keře jsou nezaměnitelné svými typickým „metlovitým“ vzhledem. Mladí jedinci mohou laici zaměnit za jiné druhy rodu Cytisus (čilimník) nebo Genista (kručinka).

Ekologické nároky, fenologie: Nejčastěji roste na kyselých horninách s písčitou, štěrkovitou nebo hlinitou půdou. Vápnitým a zamokřeným lokalitám se vyhýbá. Obsazuje jak bezlesí, tak lesní okraje, světliny nebo paseky. Nechybí na pastvinách, vřesovištích, skalách a v lomech. Kvete v květnu.

Situace v Podyjí: Jako vtroušený nebo nepočetný keř může být janovec určitým zpestřením lokality. Navíc hostí některé zajímavé druhy hmyzu (např. tesaříci, krasci, nosatci…). Pokud začne lokality zarůstat a tvořit husté monokultury, může znamenat problém. V Podyjí představuje riziko především pro vřesoviště, stepní lokality a světlé lesy.

Na vřesovišti u Popické kaple i u Havraníků má invazní charakter. Místy vytvořil rozsáhlé, neprostupné monokultury, v jejichž stínu nejsou schopny růst téměř žádné další rostliny. Navíc stanoviště obohacuje dusíkem díky přítomnosti hlízek se specializovanými bakteriemi na kořenech. Podobně janovec zarůstá cenné lesní okraje a světliny v porostech směrem k Sealsfieldovu kameni (např. bývalé spáleniště). Invaze zde má patrně původ ve vysazených rostlinách a následném množení v důsledku opakovaných výřezů. Drobné porosty na stepních lokalitách by měly být preventivně zlikvidovány.

Centrem výskytu v Podyjí je oblast Popicka a Havranicka. Nejznámější a dlouho zdokumentovaný je výskyt na okraji vřesoviště u Popické kaple a v navazujících lesních porostech. U Hnanic roste v přírodní památce Fládnitzské vřesoviště. Na levém břehu údolí Dyje se vyskytuje v údolí Hajského potoka. Směrem na západ téměř chybí, lokálně byl zjištěn jen u Čížova.

Možnosti regulace: Pouhý výřez janovců má jen krátkodobý efekt, protože keře snadno obrážejí a regenerují. Při časté seči nebo dostatečné intenzitě pastvy můžou některé keře postupně odumřít, čemuž napomáhají silné holomrazy. K zabránění tvorby nových výmladků lze použít nátěr herbicidu na čerstvé pařízky. Z herbicidů je janovec dosti citlivý např. na glyfosát. Kompaktní keře janovců s malým počtem silnějších výhonů jsem úspěšně likvidoval metodou navrtávání kmene. U většiny keřů ale není navrtávání vzhledem ke keřovému tvaru s množstvím výhonů prakticky proveditelné. Jednotlivě rostoucí tenké jedince lze úspěšně ošetřit metodou částečného loupání kůry.

Pokusy o odstranění janovců pomocí lesní frézy selhaly. Po 2-3 letech z vyfrézovaných míst vyrostou husté koberce nových výhonů. Z původně jednotlivých keřů tak vzniknou mnohočetné trsy, rostoucí „odnikud“. Proto bychom se frézování janovců měli vyvarovat.

Literatura

Křivánek M. (2006): Cytisus scoparius (L.) Link, 1785 – janovec metlatý, p. 81-82. In: Mlíkovský J. & Stýblo P. (eds.): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. ČSOP, Praha, 496 pp.

Pergl J., Sádlo J., Petrusek A., Laštůvka Z., Musil J., Perglová I., Šanda R., Šefrová H., Šíma J., Vohralík V. & Pyšek P. (2016): Black, Grey and Watch Lists of alien species in the Czech Republic based on environmental impacts and management strategy. NeoBiota 28: 1-37.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion pattern. Preslia 84: 155-255.

Skalická A. (1995): Sarothamnus Wimmer – janovec. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, p. 332–334, Academia, Praha.