Janovec metlatý (Cytisus scoparius)

Sdílení příspěvku

Invazní status: Janovec metlatý (Cytisus scoparius) je dle katalogu Pyška et al. (2012) v České republice zařazen mezi zdomácnělé druhy ze skupiny neofytů. Podle Černého a šedého seznamu invazních druhů (Pergl et al. 2016) patří mezi lokálně rozšířené druhy se středním environmentálním a omezeným socio-ekonomickým dopadem (kategorie BL2). Jako invazní dřevina je veden v mnoha oblastech světa, např. na západě Severní Ameriky, v Austrálii a na Novém Zélandu.

janovec metlatý, celkový vzhled
Janovec metlatý – typický habitus starších keřů
janovec metlatý, květ
Květ janovce (foto: Petr Lazárek)

Oblast původu: Janovec metlatý pochází ze západní a části střední Evropy od Portugalska a Britských ostrovů po jih Skandinávie. Východní hranice přirozeného výskytu není zcela jasná, avšak v jihovýchodním Německu, Polsku a ČR je považován za nepůvodní druh.

Rozšíření v ČR: U nás se vyskytuje pouze poddruh janovec metlatý pravý (C. scoparius spp. scoparius). Roste se po celém území, převážně na kyselých horninách středních poloh, v nejteplejších a naopak nejchladnějších oblastech vzácně. Roste od nížin do podhůří, výjimečně i v horách (max. 850 m). Už od 18. stol. byl janovec vyséván nebo vysazován ke zlepšení kvality písčitých půd. Později jej začali vysazovat také myslivci, na přilepšenou zvěři v zimním období.

Základní popis: Poloopadavý keř vysoký 1-3 m, metlovitého vzhledu, se zelenými, podélně žebernatými větvemi. Větve jsou často bezlisté, pokud jsou listy přítomny, tak v dolní části větví trojčetné, v horní části jednoduché, 4-9 mm dlouhé a 2-3 mm široké. Květy žluté barvy, rostou po dvou nebo jednotlivě. Plodem je lusk dlouhý 35-55 mm, za zralosti černé barvy. Chlopně lusků se stáčí a vymršťují semena. Pro člověka je celá rostlina silně jedovatá.

Možná záměna: Vzrostlé keře jsou nezaměnitelné svými typickým „metlovitým“ vzhledem. Mladí jedinci mohou laici zaměnit za jiné druhy rodu Cytisus (čilimník) nebo Genista (kručinka).

Ekologické nároky, fenologie: Nejčastěji roste na kyselých horninách s písčitou, štěrkovitou nebo hlinitou půdou. Vápnitým a zamokřeným lokalitám se vyhýbá. Obsazuje jak bezlesí, tak lesní okraje, světliny nebo paseky. Nechybí na pastvinách, vřesovištích, skalách a v lomech. Kvete v květnu.

Situace v Podyjí: Jako vtroušený nebo nepočetný keř může být janovec určitým zpestřením lokality. Navíc hostí některé zajímavé druhy hmyzu (např. tesaříci, krasci, nosatci…). Pokud začne lokality zarůstat a tvořit husté monokultury, může znamenat problém. V Podyjí představuje riziko především pro vřesoviště, stepní lokality a světlé lesy.

Na vřesovišti u Popické kaple i u Havraníků má invazní charakter. Místy vytvořil rozsáhlé, neprostupné monokultury, v jejichž stínu nejsou schopny růst téměř žádné další rostliny. Navíc stanoviště obohacuje dusíkem díky přítomnosti hlízek se specializovanými bakteriemi na kořenech. Podobně janovec zarůstá cenné lesní okraje a světliny v porostech směrem k Sealsfieldovu kameni (např. bývalé spáleniště). Invaze zde má patrně původ ve vysazených rostlinách a následném množení v důsledku opakovaných výřezů. Drobné porosty na stepních lokalitách by měly být preventivně zlikvidovány.

Centrem výskytu v Podyjí je oblast Popicka a Havranicka. Nejznámější a dlouho zdokumentovaný je výskyt na okraji vřesoviště u Popické kaple a v navazujících lesních porostech. U Hnanic roste v přírodní památce Fládnitzské vřesoviště. Na levém břehu údolí Dyje se vyskytuje v údolí Hajského potoka. Směrem na západ téměř chybí, lokálně byl zjištěn jen u Čížova.

janovec metlatý, zmlazený porost po frézování
Kvetoucí porost mladých janovců třetí sezónu po zimním frézování, které vedlo jen ke zmlazení a zahuštění porostu.

Možnosti regulace: Pouhý výřez janovců má jen krátkodobý efekt, protože keře snadno obrážejí a regenerují. Při časté seči nebo dostatečné intenzitě pastvy můžou některé keře postupně odumřít, čemuž napomáhají silné holomrazy. K zabránění tvorby nových výmladků lze použít nátěr herbicidu na čerstvé pařízky. Z herbicidů je janovec dosti citlivý např. na glyfosát. Kompaktní keře janovců s malým počtem silnějších výhonů jsem úspěšně likvidoval metodou navrtávání kmene. U většiny keřů ale není navrtávání vzhledem ke keřovému tvaru s množstvím výhonů prakticky proveditelné. Jednotlivě rostoucí tenké jedince lze úspěšně ošetřit metodou částečného loupání kůry.

Pokusy o odstranění janovců pomocí lesní frézy selhaly. Po 2-3 letech z vyfrézovaných míst vyrostou husté koberce nových výhonů. Z původně jednotlivých keřů tak vzniknou mnohočetné trsy, rostoucí „odnikud“. Proto bychom se frézování janovců měli vyvarovat.

Vhodnou metodou na vzrostlé keře janovců může být také vytrhávání pomocí bagru. Je ale nutné počítat s návaznými opatřeními, protože z neúplně vytrhaných kořenů janovec znovu obráží. Po výřezu i strojovém vytrhávání se také musíme připravit na výskyt semenáčků z často velmi bohaté semenné banky. Semenáčky lze poměrně snadno vytrhávat ručně, nejlépe po dešti, i když to může být při početném výskytu pracné.

janovec metlatý - trs pařízků po výřezu
Janovec tvoří vícekmenné trsy, což komplikuje jeho likvidaci i následnou údržbu pozemků.
janovec metlatý, pařízek zatřený herbicidem
Každý pařízek je vhodné zatřít po výřezu herbicidem.


Literatura

Křivánek M. (2006): Cytisus scoparius (L.) Link, 1785 – janovec metlatý, p. 81-82. In: Mlíkovský J. & Stýblo P. (eds.): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. ČSOP, Praha, 496 pp.

Pergl J., Sádlo J., Petrusek A., Laštůvka Z., Musil J., Perglová I., Šanda R., Šefrová H., Šíma J., Vohralík V. & Pyšek P. (2016): Black, Grey and Watch Lists of alien species in the Czech Republic based on environmental impacts and management strategy. NeoBiota 28: 1-37.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion pattern. Preslia 84: 155-255.

Skalická A. (1995): Sarothamnus Wimmer – janovec. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, p. 332–334, Academia, Praha.


Sdílení příspěvku