Jak funguje jarní injektáž invazních dřevin
Při likvidaci invazních nebo náletových dřevin využíváme dobře známého poznatku o tom, že dřeviny v druhé polovině vegetační sezóny ukládají zásobní látky do kořenů. Pokud v létě či na podzim ošetříme nežádoucí dřeviny herbicidem, účinná látka je zanesena do kořenů a dřevina přes zimu odumírá. Jak ale funguje injektáž invazních dřevin v případě časné jarní aplikace?
Někdy se dostaneme do situace, že potřebujeme nežádoucí dřeviny odstranit v jarním období. Protože prakticky všechny invazní dřeviny obrážejí po prostém výřezu, obvykle k likvidaci využíváme systémový herbicid. Aplikujeme ho na řeznou plochu pařezu nebo sofistikovanějším způsobem, např. injektáží navrtáváním. Bude ale fungovat jarní ošetření herbicidem stejně jako v létě či na podzim?
Při snaze o jakousi internetovou rešerši tohoto problému jsem narazil na studii z Kypru (Dufour-Dror 2013), ve které autor doporučuje aplikaci herbicidu v době, kdy je tok mízy v dřevinách nejsilnější, tedy v jarním období ještě před tvorbou květenství. Pro akát doporučuje ošetření v březnu a dubnu, u pajasanu o něco později, v dubnu či květnu. Byla to dost překvapující informace, protože prakticky žádný jiný zdroj potvrzující účinnost jarního ošetření se mi nepodařilo najít. Navíc etikety některých herbicidů před aplikací přípravku v období zesíleného toku mízy v jarním období přímo varují.
Jarní ošetření v praxi
Rozhodl jsem se nově zjištěný poznatek ověřit v praxi. Hlavní výhodu jarní aplikace jsem viděl v tom, že lze využít relativně klidné období před vypuknutím jarních sečí, pastvy, průzkumů lokalit a dalších ochranářských radovánek. Lokality jsou zjara navíc nezarostlé, přehledné, není tolik klíšťat, komárů, počasí je příjemné apod. Během dubna a května se mi podařilo navrtat řádově desítky akátů, javorů jasanolistých a pajasanů žláznatých. S napětím jsem ošetřené dřeviny kontroloval zhruba po měsíci a sledoval, co se bude dít.
V průběhu sezóny vypadal jarní zásah nadějně. Ošetřené dřeviny na první pohled spolehlivě uschly, aniž by stihly plně vytvořit listovou plochu. První pochybnosti ale přišly už někdy v červenci. Kolem některých akátů a pajasanů se začaly objevovat kořenové výmladky. Stejně tak z báze několika jedinců rostly zdeformované „květáky“. Při pohledu do koruny byly drobné, zdeformované výhony vidět i na větvích. V září už byly kolem některých stromů i desítky výmladků, příp. velmi hustých trsů. Bylo zřejmé, že kořeny injektáži odolaly a jsou plné vitality.
Jiná situace byla u javorů jasanolistých. V korunové části byly stromy zjevně mrtvé, jen větve v bazální části kmene byly ještě v létě stále zelené. Při podzimní kontrole však i tyto přízemní větve u většiny stromů uschly a nikde se neobjevily žádné výmladky. Účinnost injektáže byla u javorů prakticky stoprocentní, což potvrdila kontrola následující sezónu, kdy už se javory začaly rozpadat, navíc i při nízké koncentraci herbicidu (30-40 %).
Když se zásah nepovede
Husté výmladky kolem akátů a pajasanů jsem v srpnu/září ošetřil částečným loupáním kůry a v některých případech kvůli velké hustotě také postřikem na list. Nápor zmlazením jsem ustál a čekal jsem, jak se projeví zimní období.
Na jaře rok po zásahu byl na lokalitách klid. Nikde žádné výmladky ani nové olistění ošetřených stromů. Kůra na stromech začínala praskat, místy se aktivně projevili šplhavci hledající podkorní hmyz. K mému překvapení se však od léta začaly objevovat nové výmladky! Opět šlo pouze o akáty a pajasany. Trsy výmladků byly snad ještě hustší než první rok. Opět jsem musel použít postřik, aby lokality kompletně nezarostly hustým porostem výmladků.
Ukázalo se tedy, že u akátu a pajasanu je v našich podmínkách injektáž akátu a pajasanu neúčinná. Způsobí jen odumření nadzemní části (Američani tomu říkají „top-kill“), avšak nezabrání tvorbě výmladků. Účinek je v podstatě stejný, jako bychom dřeviny pokáceli bez použití herbicidu. Injektáž bez problému zafungovala jen u javoru jasanolistého, patrně proto, že javor odkvete už v březnu a záhy začne ukládat zásobní látky do kořenů.
Otázka zní, jak je možné, že jarní injektáž na Kypru fungovala? Roli může hrát druh použitých přípravků a jejich koncentrace. Oproti studii z Kypru (Dufour-Dror 2013) jsem používal jen přípravky na bázi glyfosátu (nikoli triclopyr), navíc v ředění 30-50 %. Na Kypru pracovali s neředěným koncentrátem. Také z této studie není patrné, zda autor dřeviny sledoval také následující sezóny. Nicméně bude lepší spolehnout se na desítky relevantních zdrojů, které se jednoznačně shodují na nejúčinnější aplikaci herbicidu v létě nebo časném podzimu.
Závěr
- Trnovník akát a pajasan žláznatý: Jarní ošetření akátu a pajasanu injektáží v době před kvetením vede jen k odumření nadzemní části (top-kill). Kořeny nejsou herbicidem dostatečně zasaženy a tvoří nové výmladky, často ve vysokém počtu a hustotě, první i druhou sezónu po zásahu. Neúspěšnou injektáž je potřeba doplnit opakovanými korekčními zásahy. Nejčastěji je nutný postřik výmladků, při menší hustotě lze jedince ošetřit metodou částečného loupání kůry. Jarní ošetření akátu a pajasanu v době zesíleného toku mízy tedy nelze doporučit. Vždy začneme s injektáží až v létě po odkvětu.
- Javor jasanolistý: Tento javor kvete velmi brzy zjara (březen) a injektáž provedená již v dubnu vede k jeho kompletnímu odumření. V tomto případě je jarní injektáž nejen účinná, ale také výhodná, protože můžeme využít čas ještě před vypuknutím klasických ochranářských prací (jarní seče, pastva aj.). Navíc javor roste často na stanovištích lužních lesů, kde se rozhodně líp pohybuje na jaře, ještě před záplavou kopřiv a vlnou letních veder. Díky jarnímu ošetření jsou javory na podzim spolehlivě mrtvé a můžeme je ještě tutéž sezónu odstranit.
- Obecně nejvhodnějším termínem k injektáži prakticky všech invazních dřevin zůstává období léta a časného podzimu, kdy dochází k ukládání zásobních látek do kořenů, čímž se zvyšuje účinnost herbicidu.
Literatura
Dufour-Dror J. M. (2013): Guide for the Control of Invasive Trees in Natural Areas in Cyprus: Strategies and Technical Aspects. Department of Forests, Republic of Cyprus, 25 pp.