Jak dlouhá je klíčivost semen pajasanu?

Management pajasanu žláznatého bývá obvykle zaměřen na odstranění vzrostlých stromů a výmladků. Naší snahou je nahradit pajasan vhodnými, nejlépe domácími rostlinami, např. travním porostem nebo dřevinami. Po úspěšném odstranění mateřských stromů se však mohou na lokalitě objevit semenáčky. Tolerance semenáčků může vést k obnově ohniska a trvání negativního dopadu invaze v dané lokalitě. V literatuře se uvádí, že klíčivost semen pajasanu je krátká – řádově několik let. Naše pozorování svědčí o tom, že klíčivost semen pajasanu je mnohem delší, než se předpokládalo.

Jak se množí pajasan

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je invazní druh schopný velmi efektivní reprodukce. Na velké vzdálenosti se snadno šíří dobře létavými plody – okřídlenými nažkami. Po úspěšném uchycení na nové lokalitě se šíří také vegetativně. Nejčastěji na základě disturbance (např. pokácení, nebo narušení kořenů), i když starší stromy tvoří kořenové výstřelky bez zjevné příčiny a vytvářejí typické polykormony.

Pajasan je známý vysokou produkcí semen. Úroda bývá pravidelná a velmi bohatá. Odborné prameny uvádějí, že běžný strom pajasanu produkuje ročně v průměru kolem 325 tisíc semen. Množství semen koreluje s velikostí stromů – pajasan s kmenem silnějším než 20 cm může ročně vyprodukovat více než 1 milion semen.

Jak dlouho vydrží klíčovost semen?

Zatímco velikost produkce semen pajasanu je dobře prozkoumána, méně toho víme o tom, jak dlouho zůstávají semena pajasanu klíčivá v semenné bance. Obecně se uvádí, že klíčivost semen pajasanu je krátká, trvající řádově několik let. Studie autorů Rebbeck & Jolliff J. 2018) testovala klíčivost semen pajasanu po dobu 5 let.

Studie ukázala, že životaschopnost a klíčivost v průběhu let se lišila podle toho, kde byla semena uložena. U semen uložených v hrabance dubového lesa klíčivost během 5 let rapidně klesla z hodnoty 81 % (první rok) na hodnotu 1,9 % (5. rok). Oproti tomu semena uložená v minerální půdě si zachovala vysokou klíčivost, dosahující po 5 letech stále poměrně vysoké hodnoty 75 %. Pro porovnání, kontrolní vzorek semen uložených v konstantních laboratorních podmínkách při snížené teplotě vykazoval klíčovost po 5 letech 83,5 %. Studie byla po 5 a půl roce ukončena, ale autoři v diskuzi připouštějí, že v určitých podmínkách si mohou semena zachovávat delší klíčivost, než ukázala jejich práce.

Nové poznatky z Podyjí

V tomto příspěvku bych rád předložil nové důkazy o tom, že klíčivost semen pajasanu je pravděpodobně mnohem delší, než se dosud předpokládalo. Na několika lokalitách jsme pozorovali početný výskyt semenáčků pajasanu minimálně 15 let po odstranění zdrojových stromů.

Na lokalitě č. 1, v lesních porostech nedaleko Popic, jsme v zimě 2023/24 provedli těžbu části porostu nepůvodního dubu červeného (Quercus rubra). Stanoviště bylo silně zastíněné, a proto v tomto lese téměř chyběl podrost. Jen při okrajích porostu se v blízkosti lesní cesty vyskytovaly náletové dřeviny, trávy nebo byliny. Koncem června se na holině začal objevovat první travino-bylinný podrost. Kromě místních, v lokalitě typických druhů travin, bylin a prvního náletu domácích stromů se na pasece objevily také tisíce semenáčků pajasanu. Bylo to překvapující, protože v dané lokalitě neznáme žádný zdroj semen, tedy vzrostlý samičí pajasan, odkud by semena na paseku nelétla. Nejbližší plodné jedince známe z lokalit minimálně 3 km vzdálených.

V blízkosti paseky rostl plodný pajasan naposledy někdy kolem roku 2005. Strom byl pokácen asi v roce 2007 a výmladky postupně potlačeny postřikem na list a dalšími metodami. Od té doby byly v okolí stovek metrů kolem zdrojového stromu nacházeny jednotlivé mladé pajasany, od malých semenáčků po čtyřmetrové, avšak sterilní stromy. I tyto jedince se podařilo průběžně odstraňovat. V posledních letech už nové pajasany nepřibývaly a zdálo se, že půdní semenná banka je v lokalitě vyčerpána.

Pajasan znovu „ožil“ až nyní, po vzniku čerstvé paseky. Vše nasvědčuje tomu, že semena pajasanu zůstala v hrabance uchována v životaschopném stavu více než 15 let. K jejich přežití mohla přispět silná vrstva surového, těžko rozložitelného opadu dubu červeného. A spouštěčem klíčení bylo vytvoření ideálních podmínek na čerstvé pasece díky dostatku světla, minimální konkurenci ostatních rostlin a zejména narušení půdních povrchu. Přestože na této konkrétní pasece pracovala pásová (a tedy poměrně šetrná) vyvážečka, určité disturbanci se při vyklizování dřevní hmoty vyhnout nedá.

Na dalších dvou lokalitách byla situace podobná. V jednom případě se jednalo o prosvětlený lesní okraj údolní louky (Hlubocká louka u Podmolí). Po odstranění stromů a vyfrézování pařezů se na místech s holou půdou objevily stovky pajasanových semenáčů. Poslední plodné stromy byly v této lokalitě likvidovány už někdy kolem roku 2005. Podobně jako na další lokalitě, kde semenáče pajasanu porostly úzký pruh po výřezu náletových dřevin kolem chaty na vinici Šobes.

Závěr

Ukazuje se, že ve vhodných podmínkách si semena pajasanu uchovávají klíčivost dlouhou dobu, dle našich poznatků minimálně 15-20 let. Fakt, že semena pajasanu mohou klíčit mnohem déle, než se předpokládalo, může značně komplikovat už tak dost obtížný management pajasanu. Při managementových zásazích se snažíme preventivně postupovat tak, abychom se vyhnuli vzniku míst vhodných ke klíčení semen pajasanu (holá místa, narušená půda…), především v lokalitách se známým výskytem pajasanu.

Pokud ke zmlazení pajasanu ze semen dojde, musíme být připraveni včas zasáhnout. Naštěstí semenáčky pajasanu jsou relativně snadno řešitelné – nejvhodnější je ruční vytrhávání, při příliš početném výskytu lze sáhnout po postřiku na list. Zde je ovšem riziko, že postřikem vznikne opět holá půda, kde se objeví nové semenáčky a problém se bude opakovat. Největším pomocníkem je postupující sukcese: jakmile se lokalita zatáhne novou travou a bylinami, příp. dřevinami, klíčení nových semenáčků ustane. K urychlení tvorby podrostu můžeme holá místa pokrýt mulčem (např. z posečené trávy z okolních porostů) nebo přímo vhodnou směsí semen místních travin.

Použitá literatura

Bory G., Clair-Maczulajtys D. (1980): Production, dissemination and polymorphism of seeds in Ailanthus altissima (Mill.) Swingle, Simarubaceae. Revue Generale de Botanique 88, 297–311 [In French].

Kowarik I. & Säumel I. (2007): Biological flora of Central Europe: Ailanthus altissima (Mill.) Swingle. Perspect. Plant Ecol. Evol. Syst. 8, 207–237.

Rebbeck J. & Jolliff J. (2018): How long do seeds of the invasive tree, Ailanthus altissima remain viable? Forest Ecology and Management 429: 175-179.

Wickert K.L., O’Neal E.S., Davis D.D., Kasson M.T. (2017): Seed production, viability, and reproductive limits of the invasive Ailanthus altissima (tree-of-heaven) within invaded environments. Forests 8, 226. https://doi.org/10.3390/f8070226.