Dub červený (Quercus rubra)
Invazní status: Dle katalogu Pyška et al. (2012) klasifikován jako invazní druh. Podle Černého a šedého seznamu invazních druhů (Pergl et al. 2016) patří mezi druhy se značným environmentálním a omezeným socio-ekonomickým dopadem (kategorie BL2).
Oblast původu: Východní část Severní Ameriky od Nového Skotska, Minessoty a Kansasu až po Taxas a Floridu.
Rozšíření v ČR: Do českých zemí introdukován v roce 1799. Jde o běžnou dřevinu, často pěstovanou v parcích i v lesních porostech z hospodářských, melioračních a půdoochranných důvodů. Používal se také k rekultivacím území postižených průmyslovou činností.
Základní popis: Opadavý listnatý strom vysoký až 30 m s průměrem kmene 50-100 cm. Borka dlouho hladká, později mělce rozpraskaná. Listy s čepelí dlouhou 10-22 cm a 7-15 cm široké, se 7-9 osinkatě zubatými laloky. Plody – žaludy – vejcovité až téměř kulovité, rostou po jednom až dvou na krátkých silných stopkách, dozrávají druhým rokem.
Možná záměna: Od našich domácích dubů se dub červený odlišuje hladkou, jen lehce popraskanou borkou a především špičatými laloky listů (naše duby mají laloky zaoblené). Dobře se také pozná na podzim, kdy se jeho listy vybarvují do výrazné červené barvy. Odlišné jsou i žaludy, které jsou téměř kulovité.
Porovnání s dalšími duby
Ekologické nároky, fenologie: Preferuje čerstvě vlhké a minerálně bohaté půdy, avšak je schopen růst i na chudých a kyselých substrátech. Nesnáší mokré a zaplavované lokality. Není tak světlomilný jako naše duby a dokáže růst i v polostínu. U nás roste především v nižších a středních polohách, ojediněle v podhůří. Oproti našim dubům raší později, až v květnu, proto tolik netrpí pozdními mrazy.
Situace v Podyjí: Ve východní části NP (Havraníky, Popice, Mašovice) se vyskytuje v podobě lesních porostů jako pozůstatek dřívějšího pěstování. Nejmohutnější jedinci rostou v okolí Lesné, kde byl vysazován z krajinářských důvodů. Jednotlivé stromy nebo zmlazení lze pak najít téměř po celém území.
Jednotlivě rostoucí vtroušené stromy nemají významnější dopad na stanoviště. Avšak tam, kde dub vytváří zapojené skupiny a porosty, vytlačuje lesní podrost silným zástinem a vysokou vrstvou opadu. Šíří se snadno především lesními zvířaty (černá zvěř, hlodavci, sojka).
Metody regulace: Po kácení dub červený snadno obráží z pařezu, proto je nutné pařezy zatřít herbicidem. Výborně funguje usmrcení jednotlivých stromů nastojato navrtáním a aplikací herbicidu do vyvrtaných otvorů. Navrtávat lze úspěšně i obrážející pařezy. Vzhledem k tenké borce lze aplikovat herbicid i do záseků. Kroužkování testované na jednotlivých stromech mi připadá neúčinné, ale neznám zkušenosti z jiných území. Postřik mladých jedinců nebo pařezových výmladků na list jsem také nezkoušel.
Literatura
Koblížek J. (1990): Quercus L. – dub. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, 21–35, Academia, Praha.
Pergl J., Sádlo J., Petrusek A., Laštůvka Z., Musil J., Perglová I., Šanda R., Šefrová H., Šíma J., Vohralík V. & Pyšek P. (2016): Black, Grey and Watch Lists of alien species in the Czech Republic based on environmental impacts and management strategy. NeoBiota 28: 1-37.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion pattern. Preslia 84: 155-255.
Stejskal R. (2020): Metody cílené aplikace aneb staronový nástroj regulace invazních dřevin. Ochrana přírody 5: 15-19.
Stejskal R. (2021): Regulace pajasanu žláznatého a dalších invazních dřevin pomocí méně známých způsobů aplikace herbicidu. Agromanuál 7: 36-39.